CPNr - centrálně plánované nasírání rodinné

Jestliže vás sere vlastní matka, chyba pravděpodobně není na vaší straně. Je to součástí celostvětového spiknutí alias programu CPN – centrálně plánovaného nasírání, konkrétně tzv. rodinné sekce.

Principy jsou úplně stejné jako u běžného CPN a běžných nasíráků a sráčů (takže ano, na ten odkaz musíte kliknout a ten článek si přečíst), jen s tím drobným rozdílem, že nasíráka (méně častěji sráče, ale i to se stává) vám nastěhují do rodiny. Ve většině případů je takovým nasírákem vzdálená teta či strýc, bratranec či sestřenice a existují také případy prarodičů. Pokud však máte smůlu, na nasíráka se kvalifikuje jeden z rodičů. V častějších případech se jedná o matku, proto také existuje víc vtipů o tchýních než o tchánech. Jelikož jsem již téměř dvacet let obětí jednoho takového nasíráka v nejbližším rodinném kruhu ( zmiňovala jsem se o ní, ještě když jsem o tomto komplotu celosvětového rozsahu neměla tušení) mohu o této problematice fundovaně hovořit.

Mám dojem, že matka musí být jedním z nejlépe placených nasíráků v celé firmě (na pozici sráče ještě naštěstí nedostala). Kde jenom začít... Pro ilustraci třeba malý zážitek z dnešního dne:
Dnes přijela úklidová služba. Já jsem domů výjimečně nepřijela v pět, ale v jednu (páč jsme psali předmaturitní testy a potom jsme si řekli, že sice nevíme, jestli nám potom odpadá seminář, ale že budeme dělat jako že jo) a první, co už v zádveří slyším: "... no, ony si prostě samy neudělaj svačinu! A to mi povídá: Mami, ale ve čtvrťáku na gymplu takový svačiny..."
"Nazdar. Dobrý den."
"Mamka vás tady zrovna pomlouvá."
"Hm, to mě překvapuje."
"Nejseš nějak brzo doma? Dyť v pondělí máš dlouho."
"Psali jsme ty předmaturitní testy. Ale já vim, řikala jsem to asi jenom třikrát a chápu, že máš moc práce s vymýšlením historek."
S vymýšlením historek uchvacující známé i neznámé, už jsem nedodala. (Jo, a jak to je s tou svačinou – já po ní přece nechci, aby mi dělala svačiny! Ale když řekne, že dělá svačinu ségře, a jestli nechci taky, tak samozřejmě chci. Jenže to není tak poutavé. Stejně jako nezní její občasné: "Na zejtra ti udělám velkou svačinu. Podívej se na sebe, jak vypadáš. Ty určitě nejíš!")
Případně zvolí opačnou taktiku se stejným výsledkem. Synovec známého měla z Německa přijet do Čech studovat. Známého napadlo, jestli bych ho neprovedla po městě. Matka ihned souhlasila: "To nebude problém. Dyť ona Kopřiva mluví anglicky úplně plyně!"
Hem?
Stejně jako v prvním případě ze mě udělá debila.

To, co z matky činí natolik kvalitního nasíráka, je její komplex nedocenění, který si snaží kompenzovat brutální masáží ega pomocí svého okolí. Má neustálý pocit, že okolí by ji mělo obdivovat a nejlépe se jí i klanět. Ono nejde o to, že by ji neměl kdo obdivovat, ono ale spíš není moc za co. Ačkoliv ona by vám řekla něco jiného. Například dělá svým dementním dětem svačinu, že ano.
Jeden ze způsobů masáže ega je převypravování historek. Nikoliv vyprávění, ale převypravovaní – protože děj musí bát pozměněn tak, aby v něm vystupovala jako akční hrdinka, které není rovno. Poprvé jsem si to uvědomila asi před sedmi lety, když jsme spolu šly z hospody do chalupy a procházely kolem chaty, kde byl syn známých s přítelkyní. Bylo zhasnuto. Matka: "Hele, nesvítí se. Copak tam asi dělaj, hihihihi!!!"
Druhý den večer, známí jsou u nás v chatě, napůl spím. Matka: "... no a jak jsme procházely kolem vás, tak naše Kopřiva povídá: Hele, nesvítí se. Copak tam asi dělaj. Hihihihi!!!"
Škoda, že jsem tenkrát nevstala a několika dospělým a soudným lidem s ledovým klidem nesdělila, že to bylo naopak.

Nu, naše hvězda. Jakmile začne vyprávět další ze svých hrdniských dobrodružství, třeba jak svou duchapřítomností zabránila nehodě, jak malého chlapce zachránila před udušením a překousnutím jazyka, když zakopl na chodbě a zaskočil mu čaj a ona mu půjčila kapesník, nebo třeba jak se na Zem řítil meteorit o velikosti Texasu, ona ho chytila a odhodila zpátky do vesmíru, já i sestra si maximálně vyměníme významné pohledy a děláme, že ji neslyšíme. Otec většinou mlčí, jen ji občas upozorní na faktické nesrovnalosti. Bohužel se však stále najdou lidé, kteří jí budou obdivně naslouchat a dodávat pocit výjimečnosti. Ovšem i své přátele a známé musí po pár letech kompletně vyměnit, protože i jim to po čase dojde. Kdo se zatím drží nejdýl, jsou její kolegyně z práce – důvody jsou jasné: zaprvé, co jim zbývá jiného, zadruhé, ne že bych si myslela, že všechny učitelky jsou slepice, ale v tomhle případě na tom něco bude (a taky, mezi námi, v tomhle povolání se jich prostě vyskytuje víc než jinde, a stačí jedna a ta infikuje celé hejno). Jejími nejoblíbenějšími kolegyněmi jsou takové, které jí jsou podobné (ale samozřejmě ji nesmí předstihovat!) – takže povětšinou jsou manžely hmotně zajištěné, nejčastěji žijí v novostavbách v lepších čtvrtích, v rodině vlastní aspoň dvě drahá auta, mají jedno až dvě děti a pro zábavu milence, aby mohly s kolegyněmi řešit: a) sexuální zážitky; b) průser – asi jsem se do něj zamilovala; c) on se mi přestal ozývat, holky, co mám dělat!; d) průser – manžel na to přišel, holky, co mám dělat!
Ostatní kolegyně, které s nimi nezobou stejné zrní, jsou "slepice" a nemají je rády, protože jim určitě děsně závidí barák, auto, manžela a milence.
A ještě jeden společný rys – většinu z nich jejich práce strašně sere. Moji matku mimojiné proto, že taková blbárna jako školství nemůže patřičně docenit její kvality. Proto taky tento rok končí (tvrdila to sice i šest let předešlých, ale teď už asi fakt.) Doufám, že táta už skutečně dostaví ten penzion a něco jí tam najde, protože v normálním zaměstnání by nevydržela ani do konce zkušební lhůty. Například teď – rozhodla se, že v pátek po plese přece nemůže jít do práce (ale že jí teda asi bylo ještě víc blbě než mně), takže jeden známý doktor (takže chytrý člověk – až na výjimky – tudíž nechápu, proč i on a jeho žena – lékařka – k matce obdivně vzhlíží. Ale možná proto, že učí jejich syna.) jí napsal neschopenku. Potom týdenní prázdniny. A ve čtvrtek odjíždí na Slovensko. A ty tři dny se jí do práce nechce. A proč si vlastně na to Slovensko čerpat dovolenou. Hezky neschopenka na celý týden.
Osobně se ale domnívám, že z ní bude zelená vdova. Bude mít spoustu času na telefonování s bývalými kolegyněmi, ve kterých se bude snažit vzbudit závist, protože už nemusí pět (!) hodin denně trávit v práci, kde doteď nepochopili, jaký potenciál jejím odchodem ztratili, bude mít dostatek klidu na vymýšlení historek, kterých byla tento den přímou účastnicí (třeba záchranná akce čmeláka v bazénu), bude si konečně moct uklidit podle svých představ a aspoň půl dne to vydrží (taky myjete vanu proto, abyste se pak koukali, jak je krásně čistá, a nikdo se v ní aspoň týden nesmí vykoupat?) a třeba si najde dalšího milence. A hlavně bude podstupovat denní kurzy "Jak se zdokonalit v profesi nasíráka."