Desetitisícová* nechuť** tygra bengálského***

Kdybych byla zlá, nechám vás v tom hledat logiku...


... ale protože nejsem zlá, nýbrž pouze škodolibá, řeknu vám, že nadpis je výsledkem náhodného otevření tří různých knih: okouzlena vlastní genialitou, když jsem v nevině konkurzu na mový název jejího blogu navrhla, ať otevře tři knížky na určité straně a vybere určité slovo z určité věty z určitého odstavce, jsem se rozhodla použít tento postup při nedostatku nadpisové inspirace. Abych následně zjistila, že to moc nefunguje, a to už jenom proto, že Dášeňka má na většině stran jenom dva odstavce a zhruba tříslovné věty.

Ale o tom jsem s vámi mluvit nechtěla. Chtěla jsem vám jenom říct, že mám Vánoce ráda. A nenechám si je zkazit věčnými reptaly (kecám, jistěže se ji aspoň na chvíli zase zkazit nechám, jinak bych o tom nepsala). Víte, já chápu, když někdo nemá rád Vánoce, protože je například tráví sám, anebo je nemůže trávit s tím, s kým by chtěl, nebo tak, jak bych chtěl. Několik takových lidí znám. Ale žádního z nich jsem ještě nezaslechla nic o debilitě Vánoc. O stresu z Vánoc. O problémech s Vánoci.
Třeba taková moje teta. Ne úplně teta, příbuzensky vzdálenější teta. Minulý rok se rozvedla. Se třemi dětmi neměla kam jít, protože ačkoliv většina domu patří jí, její teď-už-bývalý-manžel se odtamtud odmítá hnout. Ona čeká s dětmi čeká v pronajatém bytě, až jí vyplatí její podíl. Jistě, mohla by něco udělat, ale má strach, aby se pak nemstil na dětech. Na jeho vlastních dětech. A do toho to ozeřování. Ale během svátků prý do nemocnice nemusí.
A ani jednou jsem ji neslyšela stěžovat si.
Ale zas a znova poslouchám kňouráním lidí, kterým – dá se říct – skoro nic nechybí.
Takže jestli je váš největší vánoční problém podobný tomu mému – kvůli jakési tradici mi odmítají dát do bramborového salátu hrášek a furt tam cpou celer a moc okurky – ale pořád máte potřebu zafňukat si, že byste nejradši zrušili Vánoce, tak si jděte fňukat někam, kde vás neuslyším, protože mě už serete.

Ó, ale to není poslední duchaplná věc, kterou jsem vám dnes chtěla sdělit.
Totiž... ta tendence společnosti nadržovat slabým. Teď nemyslím podporu "slabých" ve smyslu posílání peněz na charitu, nakupování dárků do dětských domovů a koupě plyšového kuřete. Za slabé nepovažuju ty lidi, kteří vlivem životních okolností potřebují pomoc. Mám na mysli ty, kteří jsou slabí z vychcanosti. Staví se do role "podívej, jaký jsem chudák, polituj mě, řeš za mě mé problémy, polituj mě, udělej to za mě.... A vychází jim to. Vždycky se najde někdo se samaritánským komplexem, nebo někdo, kdo splní podmínky toho vyděrače, protože "se přece sluší pomoci člověku v nouzi". Vždycky jim to někdo sežere. Jenže tenhle druh slabochů za pomoc nikdy nebude vděčný. A když mu pomůžete, je ještě schopný se tvářit dotčeně, že mu pomáháte málo, protože ho nelitujete dostatečně. Nechce po vás, abyste mu pomohli najít konstruktivní řešení jeho problémů. Chce, abyste ho politovali a přišli s krátkodobým řešením jeho problémů, protože konečné vyřešení problémů by ho mohlo připravit o suitu "politovávačů".
Nevím, proč mě slabost těch lidí tolik dráždí. Já se přece taky nepovažuju za silnou holku, naopak mám nepřetržitě strach, že každou chvíli přijde něco, co mě položí. Několikrát jsem dokonce byla v situaci, kdy jsem se stylizovala do role chudinky "a teď mi koukejte všichni pomáhat". Jenže jakmile to někdo skutečně udělal, styděla jsem se za sebe tolik, že jsem takovou pomoc nedokázala přijmout.
Je to jako kdyby si milionář sednul s nastavenou dlaní na nádraží.

Vánoce spoustu lidí přimějí otevřít peněženku o něco víc než během roku. Peněženku klidně budu otvírat i nadále, ale jako jedno z mála předsevzetí, které si dám ("budu uklízet v pokoji víc než dvakrát do roka", "budu sportovat" a "budu na lidi hodná" mi nikdy nevyšla, takže už to nebudu zkoušet), bude, že až ke mně přijde další slaboch z vychcanosti, místo uronění slzičky nad jeho těžkým osudem, ho kopnu do prdele. Protože to je pro takové lidi jediná užitečná pomoc.

Hezké Vánoce, krásný nový rok a příjemnou kocovinu. Fakt.


*Hodiny
**Nesnesitelná lehkost bytí
***Dášeňka čili život štěněte