Perly z Vinted

Sekáč pro asociály

Second handy jsem vždycky měla ráda. Půlka mého šatníku vždycky byla sekáčová, už proto, že jsem za halenku kvality hadru na podlahu odmítala dát v řetězci litr. Jak rostly moje nároky na kvalitu, nikoliv však exponenciálně s nimi i moje příjmy, musela jsem hrabáky víc prohrabávat. Daly se tam najít poklady, třeba takový svetr z angory za sto dvacet, který jsem v oparu nějaké mozkové mlhy automaticky hned po příchodu z obchodu hodila do pračky s ostatním prádlem. Na čtyřicet a s aviváží.

Nevýhodou second handu je, že někdy investujete čas a výsledek je nula. A mě ve skutečnosti nákupy nebaví. Baví mě pak nosit ty nové věci. S příchodem Suchého února přišlo jako na zavolání Vinted, protože co si budem, internetové bazarové skupiny pro mamynky jsou místo, které by mě z 85 % matek na rodičovské dovolené, které pijí, ale ne rizikově, poslalo do těch 15 %, co potřebují sedmičku vína, aby zvládly komunikaci při nákupu softshellek. Samostatnou kapitolou jsou prodejní skupiny barefootových bot, kterou z větší části tvoří barefoot nazi, kteří kdyby zjistili, že moje dítě přes léto nosilo normání keeny, ukopnou mi za to hallux. Specifikou těchto skupin je, že některé z adminek přijde praktické vést prodejní alba po měsících – pokud tedy například neprodáte boty v květnu, musíte nahrávání fotek absolvovat znovu v červnu. Na což se obvykle po prvním měsíci vyseru a na Vinted boty sice prodám třeba za rok a za míň, ale nemusím se u toho s nikým bavit, ani masochisticky pročítat diskuze o nedostatku barefootových holinek na trhu, takže matky pak učitelkám ve školce nakazují, že jejich dítě nesmí s ostatními skákat do kaluží, protože má valgózní kotníky a hodina v normálních gumákách by ho pravděpodobně doživotně upoutala na invalidní vozík (ta první část o matce, jejíž dcera nesmí skákat do kaluží, je pravda). Samozřejmě jsem rychle přišla na to, že kromě nákupu bodýček k poblití na příští tři měsíce za pár korun tam seženu i oblečení pro sebe. A to vše při ježdění s kočárem (hele, vybavujete si někdo ten příspěvek na facebooku od dvakrát rozvedeného zastánce tradiční rodiny Václava Klause mladšího, co hejtoval matky s kočárkem, co čumí do mobilu, protože mají přece čumět na spící dítě a hlídat, jestli kolem něj třeba neletí vosa a aby první, co po probuzení dítě uvidí, byl rozzářený obličej své matky? Třeba díky tomu, že si právě koupila za tři kila šaty na party, na kterou půjde za tři roky, až sežene hlídání?), později při čekání na tramvaj nebo při atakách insomnie, vše bez nutnosti chodit mezi lidi a často neplodně procházet věšáky se zatuchlým oblečením. Dnes můj šatník tvoří kromě spodního prádla a bot výhradně oblečení z Vinted.

Ještě přátelštější a bezpečnější platformou se pro mě Vinted stalo, když zavedli tlačítko „Koupit“. Nemusíte se s nikým bavit, prostě kliknete, vyberete způsob dopravy, zaplatíte a čekáte. Když se to nepovede, třeba jako když si paní splete balíček a pošle mi kalhoty pro Sucháče úplně jiné značky, v úplně jiné velikosti a v úplně jiném stavu, nebo když mi někdo posle žmolkovaté šaty se zdůvodněním, že „na to, že jsou nošené, jsou ve velmi dobrém stavu, proto jsem to tam tak uvedla“ (logika asi jako hodit tam rozpadající se boty s vysvětlením „na to, že byly pět let používány v dětském domově, jsou ve velmi dobrém stavu“), balíček vrátíte a dostanete zpátky peníze. Když se to povede, udělíte si univerzální hodnocení „vše v pořádku, děkuji“ nebo to necháte v tichosti doběhnout do automatického hodnocení. Nemusí u toho padnout jediné slovo navíc. Takže i kdybych na Vinted potkala sebelepší kousek a bylo u něj „neprodávám přes tlačítko“, zavírám a jedu dál, protože to zavání při nejmenším zbytečnou konverzací.

Ne všichni lidi to bohužel pochopili.

Je fakt, že varovat by měl třeba nick ze zdrobněliny jména a rokem narození dítěte (na druhou stranu, co vypovídá o mně, kdy tam mám ke svému jménu číslo své oblíbené ISO normy?). Koupila jsem troje tepláky. Pro uvedení do následujícího děje zdůrazňuji, že se jednalo o troje blbý tepláky za 57,-, které mě stály asi tak normostranu čtení od prodávající, kde mi vysvětlila, že: jsem si jako způsob dopravy zvolila Zásilkovnu, ale tu na vesnici nemá a navíc je její syn teď nemocný. Kdybych si zvolila Balíkovnu, je to ok, ale tu Zásilkovnu má prostě třicet minut autobusem. Ale ve čtvrtek přijede tchyně, takže jí balíček předá a ona ho nejpozději v pátek pošle.

Jak kdyby to nebylo úplně jedno, když na odeslání má týden.

O dva dny později mi paní píše, že balíček byl odeslán. Jako kdyby mi to nepřišlo přes aplikaci.

O další dva dny později mi píše, že balíček mi dorazil na výdejní místo. Jako kdyby mi to nepřišlo do mailu, smsky, aplikace Zásilkovny a aplikace Vinted.

O další den později se mě ptá, jestli je vše v pořádku a že můj syn mému synovi přibalil dárek. Všimla jsem si. Nevýhoda Vinted oproti second handu je, že ze sekáče si vždycky odnesete jenom to, co chcete. Tady nezabráníte tomu, že se přes vás lidi budou zbavovat dalších věcí. Klasika je po odeslání balíčku napsat „něco jsem vám k tomu přibalila!“ Třeba když kupujete kalhoty velikosti 104, ale vršek vaše dítě nosí 110/116. Děkuju za triko ve velikosti 104, synovi crop topy moc sluší. Gedžitce k mikině pro sedmiletou dceru prodávající přibalila háčkovanou podprsenku. Nejvíc mě ale vysírá právě přibalování hraček a sladkostí. V tomhle případě nám asi ke stovce jiných přibylo další autíčko, které Sucháč vezme dvakrát do ruky, ale odmítne ho poslat dál, a lipo, které nepotřebuje, protože mám pocit, že v průměru tak jednou do týdne někdo ve školce slaví svátek nebo narozeniny a bez lízátka to nejde.

Nechtěla jsem to nijak dál rozpitvávat, takže prodávající dostala automatické hodnocení. Paní to ovšem ještě nestačilo!

Prodávající: Dobrý večer 🙂Mohla bych vás poprosit o vaše hodnocení? Mám od vás automatické 😞

Tak to je velká katastrofa. Ale když si o to řekla, tak jsem jí ho napsala (ale s plným počtem hvězdiček, protože sice když se mi někdo rozeběhne proti vidlím, neuhnu, ale ani je nenastavuju naschvál).

Prodávající: Dobrý večer přeji 🙂 Tak já myslela ,že vám dárečky udělají radost 😞 Navíc autíčko dával můj syn do balíčku a myslel ,že udělá radost malému vašemu 🙈. Nemusela jste mi to psát hned do hodnocení 🙈Si myslím ,že bylo zbytečné.Mohla jste mi to napsat sem . Jen vám můj syn chtěl udělat radost ,tak se nezlobte 🙂 Chtěla jsem jen to napsat ,když jste to napsala do hodnocení 🙂

Já: Dobrý den, tak já jsem vám předně žádné hodnocení psát nechtěla, řekla jste si o něj. Závidím vám dítě, co dobrovolně rozdává svoje hračky, já musím bojovat o každou blbost, kterou vezme jednou do ruky. Na Vinted oceňuji, že je to rychlé a nemusím se s nikým bavit. Promiňte, ale opravdu mi přijde zbytečné vypisovat si romány kvůli teplákům.

Prodávající: Já jsem vám také nechtěla psát mladá paní 🙈 Psala jsem jen o to hodnocení ,jelikož jsem zvyklá od maminek ,že udělují ,když u mě nakoupí 🙂 A pak jsem viděla co jste napsala ,tak jsem reagovala 🙂 Není to nic špatného a omlouvám se pokud to bylo velké gesto od mého syna a chápu ,že toho určitě máte hodně a nemáte kam to dávat 😁 Jak jsem psala ,tak do balíčku vždycky něco přidáme a můj syn má radost ,že udělá radost jiným dětem 🙂 Děkuji vám za odpověď a nezlobte se ještě jednou děkuji za zakoupení a mějte se krásně 🌞🌹🌹

Vlastně jak se můžu zlobit na někoho, kdo má nejbližší Zásilkovnu třicet minut autobusem a na Vinted reaguje na každé své hodnocení větami jako “Děkuji Marti 🤗 To jsem moc ráda ,že bundička sedí 🥰 Užijte si dovolenou 🌞🌹🌸” (tady mě děsí, jak dlouhá tomu musela předcházet konverzace, když ví, že jede na dovolenou) nebo “Andrejko 🤗🥰 Moc se mi s vámi krásně povídalo a jste moc milá ,úžasná maminka ❤️ Více takových milých lidí 🤗 Děkuji ❤️❤️” (ještě děsivější) a na každé automatické hodnocení reaguje smutným smajlíkem.

Ale troje tepláky za 57 korun, do prdele!  

Mimochodem, představujete si někdy, jak by to vypadalo, kdyby se lidi, jejichž psané vyjadřování obsahuje víc emotikonů než písmenek, chovali stejně i při mluveném projevu? Najednou vám uprostřed konverzace podali kytku nebo odběhli hledat opici, aby mohli neverbálně vyjádřit, že si o vás myslí, že jste debil?

Když něco prodávám já, snažím se, aby můj inzerát byl blbuvzdorný. Třeba, když prodávám bačkory, tak aby bylo zřejmé, že se jedná o bačkory. Má to v popisu bačkory, na fotkách jsou bačkory, tak to asi budou bačkory, přesto...:

Kupující: Děkuji, přemýšlím🙂 chtela bych koupit nejake klukovi pred barak na vyběhnuti, tak nevim jestli nesezenu nejake levnější jeste 🙂 nebo myslite ze tyhle jsou jen opravdu dovnitr?

Já: Dobrý den, jsou to bačkory.

Kupující: takze byste to na ven nedavala vubec?

Já: Jsou to prostě bačkory, to je na vašem uvážení.

Kupující: ja myslim ze lepsi nez kupovat nejake crocsy nebo podobne pantofle 😊

Já: To vám neporadím, syn na ven v létě nosí buď plátěnky nebo sandále.

Kupující: co jsou platenky?

No, nekoupila.

Někdy se mi samozřejmě nákup nezdařil. Nenapadlo by mě ale obviňovat prodávající z mého sedavého zaměstnání nebo z toho, že mám doma asi patery svatební šaty (mimochodem, nesháníte někdo svatební šaty ve velikosti 34-36, co teda nevypadají jako svatební šaty vzhledem k tomu, že si matrikářka myslela, že jsem svědkyně, a trvala na tom, ať jdu sehnat nevěstu?)

Prodávala jsem krémové lodičky s visačkou, které jsem nevyužila na svatbu (protože abych matrikářku konsternovala na nejvyšší možnou míru, vzala jsem si navíc červený boty). Paní vyjádřila své obavy, jestli jí lodičky nebudou úzké nebo s nimi nebude jiný problém, když už jsem druhá, komu nesedly. Vyvedla jsem ji z omylu, že mi sedly, ale vybrala jsem si na svatbu jiné, a že mi úzké nebyly. Paní se na nic dál neptala a využila svého práva nakoupit přes tlačítko. Nemám širokou nohu, ale Popelka taky nejsem. Možná, že kdyby se paní svěřila s rozměry svého sloního kopýtka nebo si šířku boty vyžádala ode mě, nemusela být zklamaná:

Kupující: Dobrý deň, mrzí ma to. Lodičky mi dnes dorazili a ledva som ich obula na nohu. Áno sú 37, ale pýtala som sa ci nie sú úzke. Tvrdili ste, že nie. Ale žiaľ sú veľmi úzke.

Já: Dobrý den, promiňte, ale neptala jste se, jestli nejsou úzké, ale že se bojíte, že budou úzké. Neposlala jste mi šířku nohy, ani jste se neptala na rozměry boty, jak jsem měla vyhodnotit, že zrovna vám budou úzké? Mám nohu v nejširším místě přes 9 cm a úzké mi nebyly. Chápu vás, ale při nákupu bot přes internet vždycky riskujete, že vám nesednou.

Kupující: Áno, chápem aj váš, ale ťažko môžem napísať, že všetko v poriadku. Keď mi vôbec ale vôbec nesedia.

Já: Ale já nemůžu za to, že vám nesedí. Jak jsem měla vědět, jakou máte nohu? To je, jako kdybych si objednala šaty ve velikosti 34, protože ji běžně nosím, nenechala si přeměřit šaty přes boky, protože u kalhot a sukní nosím 36, a pak si stěžovala, že jsou mi šaty malé. Kdybyste mi poslala rozměry nohy, porovnala bych ji se svými a řekla vám, že nemyslím, že vám boty budou sedět. Ale vy jste je rovnou koupila a žádné další informace jste nechtěla.

Kupující: V poriadku. Potvrdím to,ze prijaté. Ale aj tak mam z vás pocit, že ste sa topánok potrebovala, len zbaviť, lebo vám tiež nesadli.

Já: Děkuji. Ano, na Vinted obvykle lidé inzerují věci, které nevynosí nebo jim nesedí. Pokud máte širokou nohu, tak si příště nechte boty přeměřit nebo se zeptejte, jakou má nohu ten, kdo je prodává, a vyhnete se rozčarování.

Prostě jsou lidi, co by neměli nakupovat přes internet, no.

Mou drzost prodávat něco, co nechci a jí to navíc nesedí, mi samozřejmě paní neváhala vytmavit v hodnocení. A já jsem poprvé někomu dala celou jednu hvězdičku, a to kupujícímu, o čemž jsem si dosud myslela, že v procesu, který v podstatě vyžaduje tři kliknutí a nula slov, nejde.