čtvrtek 30. července 2020

Manuál pro uživatele těhotných žen

Pro všechny stupně pokročilosti

Slovy svého šéfa jsem nastoupila na mateřskou přesně podle jeho představ tím, že se mi povedl zcertifikovat produkt, co vlastně ještě neexistuje, přestože den před auditem jsem na základě prvotní zpětné vazby snědla půl kila thajského kari s tím, že třeba předčasně porodím a nebudu tam muset, ale byla jsem jenom přežraná. Až se vrátím, možná už budou mít hotový vývoj a budeme moct začít prodávat a všichni těžit z plodů mé práce za uplynulý rok. Já mezitím taky budu těžit z plodu své práce z minulého roku a nebudu u toho muset být.

A pak se začaly dít dvě věci a ani jedna z nich se netýkala horečných příprav na příchod Suchého února, nebudeme-li do toho počítat nákup v ostravské Ikee (bo koronavirus je lepší než D1 na Brno), kde jsme si nakoupili noční stolky, knihovny na Chlapcovy knihy a komodu, kde má Sucháč vyhrazené dva šuplíky, do kterých můžu vyskládat oblečení, které jsem dostala od Drahomíry a Motorové myši, a vyhodnotit, co všechno ještě chybí.

Zaprvé mi skutečně začal vynechávat mozek, takže jsem pochopila adekvátnost nástupu na mateřskou nejpozději šest týdnů před porodem. I když demonstrace toho, že mám zůstat doma a studovat návod k rektální rource, mi nepřišla úplně fér, protože se to nestalo, zatímco bych se v hospodě pokoušela se zbytky IQ o intelektuální konverzaci, ale když jsem šla na trh Sucháčovi koupit rajčata! Přecházím po přechodu, zleva mě pouští auto. Zkontroluju pravou stranu. Nic nejede. Přecházím. Dva metry za zády mi přejede tramvaj, kterou jsem prostě přehlídla. Od té doby přecházím jenom po přechodech se semafory a po sedmé večer, kdy je vypnou, vycházím ven výhradně s doprovodem. Co se týče řízení motorových vozidel, poslední návštěvu Salónu republiky jsem uskutečnila vlakem, neboť jsem to vyhodnotila jako bezpečnější minimálně pro ostatní, navíc když před pár lety udělali z trasy mezi Salónem a Pardubicemi dvojkolejku a ČD jezdí již sedm dní bez nehod.

Ta druhá věc, co se stala, je, že při absenci konverzačního tématu práce a audit, kam můžu hovor bezpečně stočit od mateřského small talku, se projevuje, že jste, jak jsem tušila, měli pravdu, a zatím jsem poznala jenom špičku ledovce cizích představ o tom, co bych měla dělat, nevyžádaných rad a blbých keců.

Začala jsem tedy pracovat na manuálu pro uživatele těhotných žen, respektive pro začátek na takové brožurce, jak se ženou v tomto stavu komunikovat. Co do užitečnosti a obliby zajisté dosáhne úrovně mého rychlého průvodce krájení papriky pro lenochy.

Užitečný bude především pro příbuzné, kterým pomůže vyhnout se situacím, kdy telefonický rozhovor dobrovolně ukončí po dvaceti vteřinách od položení otázky „Tak jak je na mateřský?“, nebo kdy začnou přemítat, co udělali špatně, že vychovali nevděčného spratka, co jim při příjezdu zakáže veškeré dotazy týkající se těhotenství, protože budou chápat, že to, co jim připadá jako nevinná otázka, kterou položili poprvé, jsou pro těhotnou otravné kecy, které poslouchá už půl roku v kuse.

Z blogu jste si asi ráčili všimnout, že nejsem úplně sluníčkový typ. Zároveň nesnáším frázi „No jo, Češi“, nicméně teď musím poznamenat, že vnímám tu děsivou míru negace, kterou jsem u jiných národů fakt nezaznamenala. Člověk by řekl, že plození a výchova potomků je pro Čechy jedno velké utrpení a sled nešťastných událostí, při čemž vrcholem je druhé dítě, aby se mohlo začít říkat „No jo, jedno dítě = žádný dítě“ (což je fáze přicházející po „No jo, to já jako bezdětná jsem taky… byla hubená, měla koníčky, dalo se se mnou mluvit“), takže jsem došla k závěru, že cca 90 % koncepcí druhých a dalších potomků probíhá v České republice s pistolí u hlavy. Celý tento negativistický přístup, který ostatní musí nutně ventilovat směrem k těhotným, shrnuje následující dialog:

„Jak ti je?“

„Dobře.“

„No jo, to musíš vydržet.“

„Řekla jsem, že mi je dobře.“

„Aha. No tak to počkej, až…“

Prostě vám nemůže být celé těhotenství dobře. Když nezvracíte, musíte počkat, až vás začne pálit žáha. Když vás nepálí žáha, musíte počkat, až vám začnou otýkat nohy. Když vám neotýkají nohy, musíte počkat, až vám popraská břicho. Když vám nepopraská břicho, musíte počkat, až se v noci nevyspíte, protože vás budou bolet kyčle. A pokud se vám nic z toho furt neděje, tak hlavně držte hubu a nepřiznávejte, že je vám dobře a nemáte už od sedmého měsíce chuť radši rodit, protože v tu chvíli se přehoupnete do dalšího levelu, kdy se dozvíte, že těhotenství sice může být v pohodě, ale mimina pak často v noci nespí a brečí a kadí. No neke, fakt? Já myslela, že jsme ten večer zadělali na něco jako plasmovou televizi, ze který budu akorát utírat prach. Teda, ne že bych chtěla televizi, ale dala by se zpeněžit.

Popřípadě vám ostatní začnou korigovat vaše naivní představy. Třeba když na stou otázku „Těšíš se?“ odpovíte, že jako jo, ale že se třeba těšíte i na to, až si půjdete zaběhat. „Zaběhat? Na to teď pár let nebudeš mít čas!“ Jasně, protože příštích několik let na půl hodiny neopustím byt bez dítěte, protože má nesvéprávného otce, nebo co. Téma pracovních plánů tedy ani neotvírám.

Takže zlaté pravidlo manuálu: Nemáte-li nic pozitivního, co byste sdělili ze života s těmi parchanty, co vám evidentně zničili život, prostě se ovládněte a neříkejte nic. Hrozně vám, co rodičovství zřejmě nenaplnilo vaše představy, držím palce, určitě to zvládnete.

Potom několik podbodů, které usnadní život vám i těhotným ve vašem okolí:

-          Nemusíte předvádět, jak těhotná chodí. My o tom víme. Fakt. Když bychom si toho náhodou nevšimly, dají nám o tom po ránu vědět například chodidla nebo záda.

-          Nemusíte těhotné při každé příležitosti oznamovat, že jí roste břicho a prsa. Až na těch několik výjimek z Blesku a novinek.cz, co porodilo na záchodě v domnění, že tam jdou vytlačit epický bobek, jsme to zaznamenaly. Zvlášť pánové se pak třeba nedočkají odpovědi, že zatímco my se toho bachoru zbavíme během hodin, oni se při zavazování tkaniček budou potápět ještě dlouho.

-          Pokud těhotné narostlo i něco víc než břicho a prsa, nekomentuje se to s odkazem na „tu, co přibrala snad jenom to dítě a plodový obaly a týden po porodu vypadala, jako by nikdy těhotná nebyla“. Zvlášť pokud jste muž, co vypadá, že stabilně zadržuje asi tak třicet litrů piva. Jako někdo, kdo přibral zatím devět kilo, myslím, že můžu zodpovědně prohlásit, že nemít hlad, chutě a nestát se zásobárnou na vodu pro případ extrémního sucha, je klika, nikoliv zásluha.

-          Co se týče srovnávání, také věřte, že nás moc nezajímá, že Lenka z lékárny měla touhle dobou už třikrát přepraný hadry na miminko. Tak Lenka z lékárny asi byla na rizikovým a měla na to čas a bavilo ji to.

-          Stejně tak věřte, že nás nezajímá ani to, že „za vás jste se bez takových vymožeností obešli“. Ano, kdysi jsme se obešli taky bez zubaře a chodili jsme ke kováři.

-          Když už svoje dotazy zdůvodňujete tvrzením „Tak se ptám, já nevim, jaký to je bejt těhotnej“, zkuste to aplikovat za každých okolností a například nekomentujte, že těhotná spala celých osm hodin a dvacet minut slovy „Už jsem myslel, že nevstaneš.“

-          Majitelů psů a koček se neptejte: „A co budeš dělat se zvířetem?“ Nic. Fakt vůbec nic. (A pozitivní test na toxoplazmózu mám už několik let z doby, kdy jsem vůbec neměla kočky, kdyby to někoho zajímalo.)

Pochopili jste správně. Jsem nepříjemná jak do prdele. Nicméně to chápu jako preventivní opatření, které mi třeba usnadní do budoucna život se Sucháčem. Při poslední návštěvě rodiny se to celkem osvědčilo a nemusela jsem použít připravenou replika „Můžeš prosím chvíli počkat, než si dojdu pro notýsek, kam si zapisuju představy ostatních o tom, co bych měla chtít?“

Těhotná žena je něco jako vegan. Když bude chtít, dozvíte se o jejím těhotenství i to, co jste vědět nechtěli. Pokud o tom nemluví, tak máte skvělý konverzační téma do hospody.

25 komentářů:

  1. Tak jo, blogger má tenhle super novej design, můžete mě někdo navíst, kde teď najdu funkci, jak si udělat perex a nemít rovnou celý post na titulce?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vložit oddělení vodorovnou čarou "Vložit zalomení odkazu", která je v liště editoru napravo od uvozovek "citovat text"

      Vymazat
    2. Žena s moly2. 8. 2020 9:56:00

      No jo, tak mi stačilo to posunout o dva centimetry vedle:D Popeláři nám někdy vrátí popelnice o pár metrů jinam. Snad to zvládnu.

      Vymazat
    3. Žena s moly2. 8. 2020 9:57:00

      A děkuji, samoozřejmě!

      Vymazat
  2. Mláďata jsou fajn. Maj tě bezmezně rádi. To sice pes taky, ale mláďata jsou lidi a rozumí se samosebou, že to je lepší než pes. A časem dávaj solidní zpětnou vazbu - nic se nenaučej líp, než to, co nechceš, aby se učili ;-)
    Uměj bejt neskutečný smradi. Ale zachová-li člověk chladnou hlavu, nutně nakonec dojde k závěru, že 90% těch opičáren dělaj proto, že tě maj rádi a chtěj bejt s tebou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žena s moly2. 8. 2020 9:57:00

      No počkej, počkej, musíš přece napsat, proč dělají těch zbývajících 10 %.

      Vymazat
    2. ...protože zkoušej hranice vlastní oprsklosti a tvojí trpělivosti ;-)

      Vymazat
    3. ...zbyvajicich 10 % jsou demoni v nich. Jejichz obsah v puberte vystoupa az k 90 %, ale zarodky se daji vypatrat uz v sestinedeli:)

      Vymazat
  3. Úplně děsný jsou komentáře matek a ještě horší komentáře/poznatky od tchýně. To bylo strašný.
    "jak to, že máte kočárek do hněda?"
    "WTF?"
    "Co když to bude holka, co budete dělat?"
    "WTF?"
    "Holka přeci nemůže být v hnědým kočárku?"
    "Proč ne?"
    "Já bych v životě nevyjela s holčičkou v hnědým kočárku!"

    OdpovědětVymazat
  4. Hmm, tak jsem včera absolvovala křtiny. Jako obřad dobrý, chápu význam, líbila se mi ta evangelická upřímnost a tak. Ale nechápu, proč součástí rodinné oslavy bylo dítě neustále nosit, a to střídáním se celé dámská čásit příbuzenstva plus části části mužské. A nejbezradnější jsem byla, když se na mě už na samém konci akce obrátili šťastní rodiče s poznatkem "A pochovala ty sis ho vůbec? Ty sis ho ještě nechovala! Tak na..." - jako s automatickým předpokladem, že bych se cítila ošizená, odstrčená a vůbec emocionálně nedostatečná, kdybych jako další v řadě aspoň půl hodiy nedrncala v náručí mimčo, o kterém si myslím, že by se prostě mělo položit do postýlky a mělo by spát, protože takhle to fungovalo u mých dětí mně. Nicméně stála při mně babička z otcovy strany coby nejstarší členka rodu, která když zhlédla mou přechodnou polohu "dítě u boku zakleslé na vystrčeném boku pouze jednou rukou držené" nadšeně zatleskala "To je ono! Takhle jsem odnosila všechny svoje, žádný do náruče, copak já měla čas něco chovat? Já přitom musela dělat..." - No já právě taky, co si pamatuju. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky, jednou rukou zakleslé o bok a druhou volnou:-)

      Vymazat
    2. Jé, to nesnášim. Aby mi někdo strkal dítě do ruky. A vyhnula jsem se tomu snad vždycky. Jen jednou jsem déle držela dítě a to dobrovolně, když jsem ho chvíli hlídala na chodbě filosofický fakulty UK, kam šla jeho matka, moje kamarádka, na konzultaci. Dítě kňouralo, tak jsem ho zvedla a ukazovala mu špendlíky na nástěnce.

      Vymazat
  5. Sejra: Jo, tohle je boží:D Naštěstí mě spoustu z toho minulo i mine, díky tomu, že budu mít kluka ("Ty jí nedáš náušnice? A jak poznají, že je to holka?"), ale u podobných dotazů se vždycky hluboce zamyslím a řeknu: "V tom případě ho asi zatlačí zpátky a nenechají mě porodit, dokud to nevyřeším."

    rulisa: Tak asi nejvíc záleží na děcku, co ono na to. Ale taky osobně moc nechápu tezi, že všichni si chtějí chovat miminka.
    Jinak s tím časem a děláním: Mně se hrozně líbil nějaký článek o předporodních kurzech z pohledu otce: Že největší přínos spatřuje v tom, že se manželka aspoň zabavila a neřešila kraviny. No, tak já jsem začala mít čas na to se zabavovat asi týden po nástupu na mateřskou, přui čemž většina kurzů a pediatrů je obsazených a nedostala jsem se ani k řešení spousty těch podstatných věcí:D
    Ale zase chápu, že být od prvního trimestru na rizikovém, tak se asi taky koušu nudou.

    OdpovědětVymazat
  6. Super článek!
    A zejména ta toxoplazmóza mě taky čato namíchne. Jako by těhotný neměly chodit ke kočkám. Nebo nejíst kočičí hovna - protože jinak se od kočky ta toxoplazmóza snad ani chytnout nedá. Prý je neporovnatelně pravděpodobnější jiný způsob přenosu. Třeba hlínou. Ale proč žrát hlínu... i když ty těhotenský chutě... no už mlčím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, nemyslím si, že by můj ex a jeho ségra jedli kočičí hovna, takže asi se toxoplazmóza dá chytit i tím, že s tou (mladou, dospívající) kočkou sdílíš obydlí a mazlíš se s ní. :-)

      Ale určitě v tom hraje roli ndividuální a možná i dědičná náchylnost, protože já ani nikdo z mojí rodiny jsme to nedostali.

      Vymazat
    2. Žena s moly5. 8. 2020 8:30:00

      Liška: Toxoplazmóza je moje úplně nejoblíbenější téma! Pak ještě "kočka ti dítě zalehne" a "budeš mít všude chlupy". Řeším spíš to, abych ohlídala, aby si Balů po dobu, než Sucháče přejde období strkání si cizích těleš do různých tělních otvorů, nehrál s korálky a baterkami. V práci jsem viděla dost poleptaných, vystentovaných dětských jícnů na to, aby byla moje noční můra tohle a ne chlupy na dudlíku.

      rulisa: Že přenašečem na člověka může být kočka, o tom žádná, ale nechytneš to tím, že se s ní mazlíš, ty mrchy jsou v kočičích výkalech a infekční jsou navíc jenom po určitou dobu, kterou bys musela trefit. Takže pokud přímo nesníš kočičí hovno, tak si ten přenos přímo z kočky dokážu představit asi jenomn tak, že jí hovno zůstane na chlupech, ty ji pohladíš a pak si strčíš ruku do pusy.
      Mnohem pravděpodobnější je u člověka ten přenos ze špatně omyté zeleniny (na kterou to dala kočka, na kterou to dala myš... takže kdo za to může?). Já jsem třeba měla pozitivní testy dřív, než jsem měla doma kočky. Myslím, že proto, že jako děcko jsem běžně jedla rovnou utrženou zeleninu ze zahrady, aniž bych se obtěžovala ji předtím umýt.

      Vymazat
    3. Vždyť píšu "mladou, dospívající". Infekční je kočka v podstatě jen do cca 1 roku. Jako nevymejšlím si, exmanžel ani moje švagrová fakt kočičí hovna nejedli. Jen jsme měli kocourka do jednoho roku a během toho roku to oba zmínění nežráči hoven v rozmeztí cca dvou měsíců chytli (švagrová u nás bývala často). Jestli to bylo tím, že se s kocourem pomazlili a přitom něco jedli, nebo jestli je možný přenos tím, jak si kočky lížou prdel a hned potom ostatní chlupy po těle, takže když je krátce po takové jejich očistě pohladíš, máš to na rukou, nebo jestli nám coby nekastrát ostříkal něco na zahrádce, co jsme si strkali do pusy bez umytí, třeba jahody nebo hrách, který se sice loupe, ale na rukou už to člověk má - to už nikdo nezjistí,

      Vymazat
    4. Žena s moly5. 8. 2020 8:52:00

      Tak o tom, že by kočka byla infekční jenom do jednoho roku jsem neslyšela. Myslím, že to může přenášet pořáad, ale že ty se jenom v určité fázi vývoje toho parazita můžeš nakazit.

      Nejsem si jistá, jestli to neobsahují jen hovna, nevím, jestli i ty značkovací přípravky:) Nicméně pořád mi přijde, že dotaz, jestli v těhotenství zbavíš kočky, je, jako jestli v těhotenství budeš chodit po schodech, můžeš přece zakopnout.
      Toxoplazmóza je nebezpečná hlavně při nákaze v těhotenství, tak holt ženská zvýší hygienu, pokud má strach, no. Některý kamarádky třeba v těhotenství nečistily kočičí záchod. Já jsem si potom teda vždycky myla ruce i dřív:)

      Vymazat
    5. To "do jednoho roku" mi bylo tehdy veterinářem vysvětleno tak, že to je tak cca doba, během níž se každá kočka dřív či později nakazí (začne lovit a žrát myši a pod.)a dostane se do fáze, kdy je nakažlivá i ona. Pak už si vypěstuje imunitu, a pokud není oslabená nějakou jinou nemocí nebo úplným stářím, znovu se nenakazí, tedy už se to v ní dál nemnoží.

      Vymazat
  7. Úplně mi mluvíte z duše! Právě jsem těhotná a tyhle kecy poslouchám pořád. Nejlepší je, když mě řečmi typu "pak už bude všechno jenom horší; pak už se nevyspíš; pak už nebudeš mít na nic čas," krmí přátelé, kteří děti nemají. Já samozřejmě vím, že dítě člověku změní život, ale nepotřebuji 24/7 poslouchat, jak můj život bude za pár měsíců na hovno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žena s moly5. 8. 2020 8:48:00

      Ano, moje dítě nemůže za vaše posraný životy:)))

      Vymazat
  8. Vic me stve druhe tehotenstvi, jak ma okoli potrebu porovnavat rozdily vlivu dite 1 vs dite 2 na moje telo a nalady. Uplne top je, jaky to jsou nesmysly, ale klidne se pohadaji, pze to prece vedi LIP, maji premereny uhly zakriveni bricha,zmapovanou frekvenci kopani, vsechno.

    Litost, jak mi dite znici zivot, se meni na litost, jak je tehotenstvi urcite nesnesitelny s mym hyperaktivnim batoletem (klidny dite jsem nikdy nemela, takze neposoudim, a nekdo me v kondici udrzet musi, ne). A jak bude strasny, az budou dva a ze TED uz se nevyspim nikdy. Matky vice deti by asi potvrdily, ze to s kazdym dalsim graduje, dokud pribuzny u latereni postupne neskoli infarkt. Pritom deti jsou skvely a vybitou energii zase nekolikanasobne vrati. Coz se neda rict o vsech clenech rodiny.

    Jednou jsem byla tehotna v Italii, ted zkousim Katalansko, toxoplasmosa se na jihu resi mnohem vic nez u nas- soucast povinnych analyz. A lekari teda vzdy zdurazni, at neresim kocky, ale hygienu, tehotnym se nedoporucuje ani salat v restauraci a moje italska gynekolozka se krizovala pred tepelne neupravenymi jahodami, pze jsou porezni a nikdy je DOSTATECNE neumyji:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tohle přesně mi říkal tehdy vet taky. "Kočku nechte, ta už dávno infekční není..."

      Vymazat
    2. Gábina: Ještě nezapomeň na experty, co vědí, na co máš chuť ("Nemám chuť na sladký" - "Ale no tak, dej si dezert!"), nebo jestli ti není zima: "Sedni si sem, ať na tebe netáhne" (venku 31°C).

      Zajímavý, co se řeší/neřeší jinde. Co třeba listerióza po katalánsku?

      Vymazat
    3. No jasne a pokud nejis za dva az tri, jsi obvinena z drzeni diety v tehotenstvi, kterou ohrozujes vyvoj!

      Listerie se tu pokryva jen rozebranim, co se nedoporucuje jist. Uplne vsechny zkratky v krevnich testech jsem popravde nelustila a spolehla se na ujisteni, ze je vse ok.

      Prim tu ted hraje samozrejme korona; karantena tu byla prisnejsi a pres dva mesice se nemohlo vychazet, takze narostly obavy i o psychicke zdravi tehotnych a absolvovala jsem psychologicke testy po telefonu, nezapomenutelne (citite se stastna? Jste po probuzeni odpocata? Obavate se budoucnosti? Mate pocit, ze znate reseni svych problemu?)

      Vymazat