neděle 10. května 2020

Věci, co v životě uděláte jenom jednou


Možná.

Nemyslím teď věci, jako řezat flexou sud od lihu, jako se to přihodilo jednomu ségřinu pacientovi, ale spíš takové ty drobnosti, co nezanechají trvalé následky v podobě popálenin na dvaceti procentech těla a tak, přesto si je však budete do konce života pamatovat.

Balička cigaret například šla v osmi letech na táboře na celodenní túru se dvěma fruiky a jedním rohlíkem. Podotýkám, že to byl vykrmovací tábor, ne koncentrační, a taky, že to možná neznamenalo poučení, ale že má od té doby někde hrb, protože o prodlouženém víkendu v Orlických si na pochod na Šerlich vzala petku z RegioJetu a přitom se nesápala po mojí litrapůlovce.

Socka zase chtěla empiricky ověřit, jestli je pravda, co nám říkali ve škole – že i hlavou dolů se dá díky peristaltice polknout a dopravit potravu do žaludku. Její sestra ji držela z vrchního patra dvoupatrové postele za nohy a bratr ji dole krmil houskou. 

Pak jsou takové ty věci, co se mohly stát a nestaly se. Třeba když chtěl Chlapcův kamarád svému mladšímu bratrovi posolit žalud, ale když ten šel do kuchyně pro sůl, mamince bylo divné, proč si ji nese do pokoje.

Já si z nedávné doby nesu zážitek, jak jsem do plastů hodila obal od ryby a pytel s odpadky nechala na chodbě, že ho hned ráno vynesu, že se přece nic nestane, když je to jenom krabička, ve které byla ryba. Že stane, jsem si kupodivu všimla, až když jsem cestou z magistrátu, kde jsem žádala o změnu trvalého bydliště, znova nastoupila do auta a rybí smrad mě udeřil do nosu. Ještě v práci jsem z okna větrala inkriminovaný kabát a s dalšími jsem potom pokračovala několik dní doma. Divím se, že mi na tom magistrátu vrátili aspoň občanku s ustřiženým rohem.

Z doby dětství mám oblíbenou historku, jak mě táta vzal na školu v přírodě zvláštní školy, kde učil. K obědu byla čočková polévka. Dcera učitele se opřela lokty o talíř a tu čočkovku si před třiceti žáky zvláštní školy vylila na hlavu. Fakt mě v restauraci neuvidíte opírat se lokty ani o stůl.
Na stejné škole v přírodě jsem si u někoho v pokoji kreslila. Do pokoje si pro něco přišla tátova kolegyně a nevšimla si mě. Když odcházela, tak zhasla. Nedosáhla jsem na vypínač. Normální dítě by zřejmě šlo vyhledat dospělého, který by mu rozsvítil, ale dítě, co si na hlavu lije čočkovou polívku, ve tmě čekalo, až někdo přijde a rozsvítí. Na druhou stranu je fakt, že třeba malí zajíčci to taky mají jako strategii přežití.   

Když mi bylo asi sedm, ležela jsem doma s virózou. Nebyla to žádná simulovaná bolest hlavy, ale možná dokonce chřipka, protože si pamatuju, že mi bylo fakt zle. Na stolku vedle postele jsem měla položený čaj. Napadlo mě, že abych si ušetřila pohyb, napiju se čaje vleže.
Tady pak přichází střih o dvacet pět let později. Když si večer čtu nebo něco dělám na gauči, jako třeba právě teď, vezmu si polštář, co je u gauče jako opěrka, a používám ho na podepření do takového polosedu/pololehu, kdy trup leží, ale hlavu mám zvednutou tak, abych viděla na knížku nebo čtečku a nemusela přitom zvedat ruce, nebo abych mohla psát na notebooku, který mám položený na břiše. Napadlo mě, jestli by se třeba v této pozici nešlo napít vody. Poprvé před několika týdny, podruhé před chvílí.

Zatímco mi usychá svetr, uvažuju, jestli jsem skutečně připravená na dítě. Na gymplu nám například náš učitel na biologii říkal, že novorozenec se udrží na prádelní šňůře.

24 komentářů:

  1. Tak to s tou čočkovkou mi přišlo na výletě zvláštní školy docela stylové :-) A jak dopadl ten experiment s houskou - to mi teď taky bude vrtat hlavou (ještě, že nemám dvoupatrovou postel a...) :-)
    Pití v posteli plně chápu (taky odzkoušeno). A jo, je to dědičné... (otestováno dcerou)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Socka se začala dusit, její ségra smát a pustila ji:)

      Vymazat
    2. S prádelní šňůrou jsem to nezkoušela, i když mě to z biologie taky utkvělo v paměti (spolu s naloženým potraceným plodem v lihu v kabinetu biologie). Ale teprve při porodu mě napadlo, že jestli děcko vydrží TOHLE zacházení, tak by ta rozcvička na šňůře byla vlastně pohodička na čerstvým vzduchu...

      Vymazat
    3. Ještě jsem uvažovala, že v rámci bezpečnosti bych to realizovala nad bazénem, protože kromě toho, že umí viset na prádelní sňůře, tak novorozenec údajně umí taky plavat.

      Vymazat
    4. Jo jo... Novorozene je v podstatě dokonalej tvor a časem se jen kazí :-)

      Vymazat
  2. Mne zase zaujal ten pokus o posolení žaludu...Byl to TEN žalud a jak to dopadlo, pokud to chlapci realizovali?

    Mimochodem taky jsem jako dítě zkoušel všechno možný, co mi kdo nakukal (Když hodíš eternit do ohně, to budeš koukat) A nějak jsem to přežil :-)
    P.S. A mám dobrý tip na test pro tvého potomka. Jednou jsem zkoušel, zda synátor (bylo mu cca 10 měsíců) když ho zavřu potmě do špajzu, dřív usne nebo bude řvát. Pokus byl proveden za účelem, zda s námi vydrží návštěvu jeskyně.
    Usnul. A v jeskyni potom taky. Jen mladá paní to dlouho nemohla vydýchat:-)

    OdpovědětVymazat
  3. To s tím novorozencem jsi měla napsat dřív, teď abych si zažádala o další dítě :)

    Já to s tím pitím dělám taky, ale bez pětadvacetiletý pauzy :)

    OdpovědětVymazat
  4. Sejra: Jako TEN žalud. A právě, že nerealizovali, protože ho se slánkou chytla matka, co asi neměla smysl pro humor.

    Bloud: Tak možná, že nakonec je to s tím pitím vleže vlastně normální a nějak to jít musí, když to tolik lidí nezávisle na sobě zkouší. Jako v tom pololehu to taky přibližně první dva loky jde…
    O toho novorozence zažádej, vím, že tam fakt je nějakej šibeniční termín, do kdy si to ještě pamatuje, a pak už to nejde.

    OdpovědětVymazat
  5. Hej, něco mi uteklo - jsem myslela, že novorozenčích reflexů znám dost, ale jak se proboha udrží na prádelní šňůře? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Normálně kolíčkama :-)
      ...samozřejmě hloupatě žertuju, ale tu urban story, že se novorozenec udrží za ručičky na prádelí šňůře, jsem slyšel taky. Na podobný pokusy ale nemám dostatek potomků, takže jsem to tvrzení neověřoval.

      Vymazat
    2. To se právě musí vyzkoušet, ale evidentně existuje víc učitelů biologie, který tento názor zastávají.

      Vymazat
    3. Jo, nechť se to zkusí :-D

      Vymazat
    4. Nikomu to neříkejte, ale učitelé biologie tyhle hoaxy šíří jenom proto, aby tak mohli levně přijít k plodům. Ty pak naloží do chloroformu jako vysoce ceněnou trofej vedle zavařovačky s žabími vnitřnostmi a mozku gibona.

      Vymazat
    5. No tak, psice. Však CO se může stát?

      Vymazat
    6. Já bych jen připodotkl, že mně tenhle hoax nepředal učitel biologie, ale manželka.

      Vymazat
  6. Já jednou strčil levý ukazováček do plamínku na sporáku. Strašně to pálio, já strašně řval a ve všem tom štresu mě nenapadlo, že vyndat prstík z plamínku by bývalo mohlo ledacos vyřešit...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Traduje se historka, že jsem si položila ruku na rozpálenou plotýnku, a když se mě ptali, jak se mi to stalo, položila jsem na ni druhou. Ale vzhledem k tomu, že si to pamatuje jenom moje matka, tak myslím, že se to nikdy nestalo.

      Vymazat
    2. Rekonstrukce incidentu. V podstatě klasický námět pojišťováckých vtipů, ne? :-)
      Historka nemusí být nutně pravdivá, ale uvěřitelná.

      Vymazat
  7. Že prý je dneska moderní mít porodní plán, tak třeba jako poslední bod by mohlo být "pověsit dítě na šňůru" a hned budem mít jasno. Navíc by to bylo pod lékařským dozorem, což by nemuselo být špatné :) .. Já si celý život budu pamatovat jak můj muž se ptal dětské Mudr, že slyšel že je vhodné novorozence na chvíli otočit hlavou dolů, že bude chytřejší :).. Vypadalo to, že nám dítě odejmou. Podotýkám, že to bylo v době hlubokého komunismu a my byli hodně mladí rodiče :) Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mohla bych to vyhandlovat, že nebudu trvat na vydání placenty za účelem výroby smoothie, ale budu chtít mezi porodním sálem a oddělením šestinedělí natáhnout dlouhou prádelní šňůru:)

      Vymazat
    2. Na to by se ostatně dala použít i ta pupeční, nač plýtvat provazem. Už vidím ty titulky na idnesu!

      Vymazat
    3. ...to by mohlo dávat falešně negativní výsledky, jelikož pupeční je hladká krapet uslintaná a kluzká...

      Vymazat
  8. Ale jo, byli rodiče, kteří to zkoušeli, a udrží se - https://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=7259&typ=1.

    Dát dítě hlavou dolů je normální součástí polohových testů https://www.vojta.com/cs/vojtuv-princip/diagnostika-vojty/polohove-testy, inteligenci to sice neovlivní, ale zatímco většina dětí se při tom rozpláče, nebo aspoň znejistí, tak náš nejmladší potomek dostal záchvat smíchu, že je to dobrá hra. No a já se pak chvíli taky nedokázala přestat smát, i když potichu.

    Skutečně připravený na dítě nemůže být myslím nikdo. Ale máma s nadhledem a smyslem pro humor se hodí.

    OdpovědětVymazat
  9. Na první dítě není připravený nikdo. Proto jsou důležité babičky (a dědečkové taky!).
    Milan

    OdpovědětVymazat