Trikolóra na týden 44 a 45

Jsem technik

Albert: Kdybych měla pořád tolik času jako za studia, České dráhy můžou Albertu půjčit prezentaci používanou na školení reklamačního oddělení na téma „typy prudičů a jak s nimi zacházet“, kterou z poloviny tvoří moje maily, a kdyby na trh nevstoupil RegioJet a LeoExpress, dostanu se u nich až do flowchartu na krizový management. Normálně si účtenky skoro ani neberu, natož abych je zkoumala, tentokrát jsem to z nějakého důvodu doma udělala a zjistila jsem, že mám dvakrát naúčtovaného lososa, v lednici ale jenom jednoho, a víno, u kterého byla cedulka s 50% slevou „akce 85,-“, stálo 140,-. Druhý den se uhrovitého mladíka na informacích tážu, jestli řeší reklamace. Odpovídá, že nikoliv a že když to bylo včera, stejně mi to neuznají. Při svých 158 cm si výmluvě opřu loket o 165 cm vysoký pult a s ještě výmluvnějším poklepáním nehtů o dřevotřísku ho požádám, aby mi zavolal někoho, kdo řeší reklamace. O tři minuty později dostávám beze slova zpátky peníze a vydávám se prozkoumat, jak se to má s počty, že 50 % z ze 170 je 140. Pokud tipujete, že v regálu jsou vedle sebe vína různých odrůd, ale jenom jedno je ve slevě, jste sice blízko, ale Albert je v ojebávání zákazníků ještě o něco důmyslnější. 

Na fotce č. 1 vidíte uspořádání tak, jak ho na první pohled vidí zákazník. V akci je víno CHI UND AL + odrůda. V akci (za 139,50,-) není víno CHI UND + odrůda. Rozdíl necelých padesáti korun dělají dvě písmenka AL značící ALIWEN Undurraga. V prvních řadách jsou vystavené jenom láhve bez AL, při čemž dvě osamocené láhve ALIWEN Undurraga, na které se vztahuje akce, jsou zaskládané vzadu.

Vzhledem k tomu, že stejná věc se mi stala v Albertu v Salónu republiky s krémem na opalování, pochybuju, že si tam dělají zásobu zákazníci zásoby, nebo se prodavačky těší, až se budou moct u kasy pohádat s někým, kdo na rozdíl ode mě sleduje každé pípnutí čtečky, ale je to nařízení vedení.

Týden na to jsem si v jiném Albertu koupila praný salát ve vaničce. O půl deváté večer zjišťuju, že by ho nesežral ani králík, protože salát už hnije. Když se mi někdy stane, že ho nestihnu sníst, nesmrdí takhle ani po týdnu v lednici, tenhle měl datum spotřeby den na to, takže by mě zajímalo, čím vším si prošel. Den na to mi cestou do práce beze slova nad rozkládajícím se salátem vrací peníze.

V důsledku nejde tolik o ty peníze jako o to, jestli se fakt i při blbým nákupu potravin musím mít na pozoru, jestli se mě někdo nesnaží ojebat.

Reklamace kuchyňské linky: Pozornějším čtenářům jistě neuniklo, že nějaký ten týden mám novou linku s metrem zástěny v dekoru, které se k tomu objednanému barevně má asi jako beton k dubu, a s plynovou deskou, u které mi digestoř sfoukává hořáky. K reklamaci zástěny, k jejímuž vyřízení uběhla zákonná lhůta před týdnem, ale ve smlouvě mají na vyřízení komplikovanějších případů a případů, kdy se jedná o chybu dodavatele 45 dní, takže nechávám pana B. z brněnské pobočky nabrat síly, než se mu za týden znova ozvu, aniž bych diskutovala o tom, který z případů je zaměněná objednávka, přibyla ještě reklamace desky a digestoře. Po popsání závady mi pan B. odpověděl, že se s tím ještě nikdy nesetkal a že bude třeba při používání pracovat s regulací digestoře a síly plamenů. Natočila jsem mu, jak při spuštění digestoře na největší odtah postupně během 16 sekund pozhasínají všechny naplno zapnuté hořáky od nejmenšího po největší s tím, že je to stejné, jako by si koupil auto a řekli mu, že když bude jezdit maximálně sedmdesátkou a pravotočivé zatáčky, nebude mu chcípat motor, protože jsem myslela, že když budu vypadat jako ženská, která rozumí autům, třeba si se mnou přestane chtít vytírat prdel. O den později mi volal do práce, že se mu zdá, že ty naše maily nikam nevedou (souhlas, ty hořáky chcípají furt), evidentně překvapen, že po hlase nejsem sedmdesátiletá megera a že až budu mít po ruce záruční list, vyplníme spolu na webu reklamační formulář u výrobce. Zarazilo mě, že k vyplnění formuláře potřebuju asistenci, ale pak jsem si řekla, že jestli je to stejně user-friendly jako formuláře finanční správy, tak si nechám poradit. Ve smluvený den se neozval, a když jsem mu o dva dny později volala, omluvil se, že má skype konferenci a ozve se po desáté. Zavolal ve čtvrt na pět, jestli na sebe máme chvilku. Z vlaku do Prahy jsem mu odpověděla, že nemáme a nebudeme ji mít ani zítra a ať mi pošle odkaz na formulář. K vyplnění formuláře vám stačí IQ asi 70 a doplňuje se tam jméno, adresa, datum a místo nákupu, popis závady a číslo modelu a sériové číslo, což najdete na titulní straně záručního listu.

Stejně jako v případě Albertu nejde v důsledku o samotný fakt, že někdo něco zvoral, prostě se stane, že skladník naloží kus nábytku do jiný dodávky nebo že v továrně na tisíc kusů vyrobí jeden zmetek a zrovna si ho vytáhnu já. Stejně tak se v Albertu mohla prodavačka ukliknout a příčina shnilého salátu vzniknout už u dodavatele při balení. Ale ani v jednom případě jsem neslyšela „promiňte“. Něco jako „Vrátíme vám peníze, vyměníme zboží, čas, který jste tím strávila vám vrátit nemůžeme, za což se omlouváme, a tady máte klíčenku.“

Muži s knírem, kteří říkají „Já jsem technik“: Popřípadě „Ty nejsi technik“.  Přiznávám, že jsem v tomhle ohledu zaujatá kvůli kolegovi, se kterým jsme si tak trochu nesedli už první měsíc v práci a kterého bohužel v jeho funkci nahrazuji a který veškeré moje námitky odbíjí slovy, že nejsem technik, a proto se mi zdá, že to není v pořádku: „Ta technická dokumentace je úplně v pohodě včetně toho, že ze struktury číslování vyplývá, že máme dvě přílohy označené stejným číslem, ty ani interní auditorka tomu nerozumíte, protože nejste technici, každému auditorovi-technikovi to vysvětlím“. Středečním vlakem, kam mi volal pan B., jsem měla namířeno na konferenci. Vzhledem k probíhajícím společenským diskuzím na téma, jak se ženy nezvou do veřejného prostoru, jsem měla chuť vyfotit panel šesti žen, mezi kterými se uprostřed krčil jeden muž ze zdravotnického výboru Parlamentu. Přestože odpoledne se genderová vyváženost v panelu obrátila, pro techniky s knírem už bylo pozdě. Prostě jsme si museli dát přehlídku eg a hledání hnid v prezentacích, přestože jsme už asi od devíti od rána byli v půlhodinovém skluzu a v průběhu dne půlka účastníků freneticky na mobilu přebookovávala jízdenky. Organizátorku k myšlence, jestli jí nebylo líp s vysavačem a s vařečkou než s konzultační společností, musela dohnat především závěrečná přátelská výměna mezi mužem s knírem za řečnickým pultem a mužem s knírem v publiku, při které se shodli, že oni jsou technici, takže je tyhle píčoviny vlastně nezajímají. Moji teorii o technicích s knírem potvrdil fakt, že daný řečník mě o přestávce předběhl ve frontě na štrůdl.