Náš zákazník, náš kretén

Magistřin páteční večer.

Co si v pátek večer vybere čerstvá magistra poté, co večer čtvrteční strávila v rámci oslavy toho, že za dobu, za kterou někdo vystuduje medicínu, ona zvládla magistra a navíc na fildě, v jediném zdejším buznabaru, z čehož se fyzicky vzpamatovává dodnes, pokud má na výběr mezi dokončením překladu nové směrnice Evropské lékové agentury a úklidem bytu poté, co opět pustili vodu? Správně, splní si měsíční blogovou frekvenci a pak si udělá pracovní sobotu.

Mimochodem, mluvit o sobě ve třetí osobě je známka nedospělosti a já jsem od úterý zcela dospělá, neboť jsem bez komentáře přešla fakt, že se profesor literatury zasadil jakožto předseda komise o zhoršení klasifikačního stupně mé translatologické diplomky, a ještě před koncem obhajoby mě zaplavil hřejivý pocit, že se tam ztrapňuje on, nikoliv já ("No, vy tady A a B uvádíte jako M, ale A je N a B je O..." - "Použila jsem dělení podle Xeho, který A a B definuje jako M." - "No, Xeho mám doma, ale ještě jsem ho nečetl." (Publikace autora X byla vydaná v roce 1980)).
Diplomka, kterou jsem celou dobu jejího tvoření láskyplně titulovala "sranec", mi vysloužila prohranou sázku neprozřetelně uzavřenou v den jejího odevzdání po třech pivech. Tvrdila jsem, že nebudu mít lepší posudky než D. A jestli jo, uvařím libovolný recept podle kuchařky Ládi Hrušky a přinesu ho na katedru. Zatím to oddaluju s tím, že jsou všechny vyprodaný.
Nicméně bez nostalgie jsem tyto studentské starosti odložila (a na dotaz, zda se budu hlásit na doktorát, s úsměvem odpovídám: "Posrali jste se v kině?"), šla vystavit svou první fakturu jako magistra a najít si nový byt.

Někteří si možná povšimli, že stěhování je mé velké hobby. Jak já se aspoň jednou za rok nepřestěhuju, jsem nervózní, nežít aspoň jeden měsíc v roce mezi nevybalenými krabicemi od banánů je pro mě utrpení. Poslední stěhování bylo poměrně rychlé a unáhlené (třetí spolubydlící, jenž postupem času získal přezdívky jako Guma nebo Údržbář, pobyl s Baličkou cigaret nějaké tři měsíce, zanechal dluh ve výši dvouměsíčního nájemného a zmizel někam do Ostravy, odkud Baličce posílá vzkazy, že zaplatit jí nemůže, protože tam žere rohlíky, a do bytu se po něm nastěhovala naše rozvádějící se kamarádka se dvěma kočkami), což se odrazilo na kvalitě bytu. Seznam věcí, které mě na něm serou (maximální dosažená teplota v kuchyni devatenáct stupňů, po ránu šestnáct až sedmnáct, plíseň v koupelně plíživě se roztahující do kuchyně), v lednu završila třídenní absence vody, protože v mrazech v domě již definitivně praskla jedna z trubek (že se k tomu chystá, dala najevo za poslední rok dvakrát). Vytáhla jsem si druhý nejšťastnější los, v celém baráku byl můj byt jediný, ve kterém kromě záchodu netekla voda nikde. Výherní los měla ale paní pode mnou, která kromě toho, že jí nikde netekla voda, byla ještě vytopená.
Děda v bytě vedle mě, otec majitele, usoudil, že když už se bourá do zdí, nechá si udělat novou koupelnu. Včera mi při úderu kladiva do zdi jeho koupelny, v koupelně mojí odpadly tři dlaždice. Celé odpoledne jsem nemohla používat vodu a záchod, protože moje odpady jsou napojené na odpady vedle.

Při hledání bytu člověk pozná spoustu zajímavých lidí. Třeba realitní makléře. V příštím životě bych chtěla být realitní makléřkou, druhou nejméně užitečnou profesí hned po profesorech literatury. Evidentně k tomu stačí umět odemykat dveře.
Byt 1: Levný a hezký a po rekonstrukci. Podezření padlo na topení. "A jaký mají ty radiátory do zásuvky příkon?" - "Tak to netuším, ale inkaso podle jiných bytů odhaduju tak na 1 700." Podle jiných bytů, které se nevytápí na radiátory do zásuvky.
Byt 2: "Jó, ten mail jsem četl... No já nevim, dneska mám schůzku s majitelem já se zeptám."
Byt 3: "Teď jsem na prohlídkách, nemám u sebe diář, určitě bych to zapomněl, zavolejte mi zítra."
A nejlepší, byt 4: "No, topení je sice jenom v kuchyni, ale pokoj se vytopí, když někdy necháte otevřený dveře..."
Z opačné strany, kdy realitní makléřka vodila potenciální zájemce do pořád ještě mého bytu: "Jestli tady budou dva, neměla byste je upozornit, jak funguje ten ohřev vody?"
"Jak to myslíte?"
"No, že když spotřebujete teplou vodu, tak se další začne ohřívat, až když se znova zapne bojler, což je dvakrát denně."
"Ale tak přece fungují VŠECHNY kotle."
"Aha, tak já to vidím poprvé v životě a to jsem bydlela na devíti místech."
Při hledání bytu člověk pozná taký spoustu zajímavých... bytů. Třeba 2+kk, ve kterém marně hledáte to kk. Nebo podkrovní byt o výměře 25 metrů čtverečních, za který je majitel schopný říct si podobnou cenu, za jakou jde sehnat slušná 1+1. Nebo majitele vyžadujících zálohu ve výši tří měsíčních nájmů.

Až mi nakonec majitel přinesl podepsat ukončení smlouvy a zmínil se, že patro pode mnou se uvolňuje byt, který vypadá značně líp než můj stávající. A že by mi ho nechal se slevou. Vím, že není dobrý nápad stěhovat se do bytu v domě, kde sem tam praskne nějaká ta prvorepubliková nebo možná ještě rakousko-uherská trubka, jenže když jsem viděla ty původní a zachovalý dvoukřídlý prvorepublikový dveře a prvorepublikový parkety a porovnala jsem je se svým sádrokartonem a linem, představa panelákového bytu po revitalizaci vzala za své. Navíc stávající nájemníci odpověděli na otázky stran zimy a plísně záporně. Když jsem tam přišla, tak VĚTRALI, což je něco, co jsem se neodvážila udělat od listopadu, čímžto se vysvětluje i invaze plísně, jenže když víte, že otevřením okna klesne teplota v koupelně na deset stupňů a vy ji nemáte čím vytopit, tak prostě nevětráte.

Vzhledem k tomu, že svoje patrové letiště 200x220 si dolů nepřestěhuju, rozhodla jsem se ušetřenou provizi realitce věnovat posteli. K těm dvoukřídlým dveřím by se krásně hodila mosazná postel. Nebo nějaká imitace. Navíc se k tomu dají přivazovat lidi. Představy splňovaly dvě zlevněné postele v Asku, navíc v jejich e-shopu dnes naskočila akce, že při platbě kartou je doprava zdarma. Tak jsem se do jedné z poboček zajela podívat, abych zaprvé jednu postel zavrhla, protože se z ní lak loupal už na prodejně, a zadruhé, abych se ujistila, jak je to s dopravou zdarma.
"Nechcete se třeba na něco zeptat?" oslovila mě dvojice prodavaček. Á, proklientský přístup!
"Vlastně ano. Jak je to s tou dopravou zdarma, co máte na internetu?"
"Co? My s internetem nemáme nic společného, my jsme kamenná prodejna." Asi kdybych si nevšimla, že všechno kolem je v životní velikosti.
"No, máte tam akci, že při platbě kartou je doprava zdarma."
"Tak to nevim. A jakou tam mají cenu?"
"Stejnou jako tady. Aha, tak to já se na to tady podívám a musím si to teda asi objednat přes internet."
"No, to takhle dělaj všichni a my pak nemáme tržby. Tak my bychom vám třeba dali nějakou slevu. Ale zase s tou cenou za dopravu se to nevyplatí. A vy si to nemáte jak odvízt?"
"Mám, venku mi stojí auto, ale ta postel má dva metry a pro mě je prostě nepohodlný s tím manipulovat."
V tuhle chvíli jsem se domnívala, že mi třeba nabídnou, že mi to do auta jejich zaměstnanci odnesou, ale jenom mi zopakovaly, že ta doprava je strašně drahá a na jednu věc se to nevyplatí.
"A vy byste mi dali nějakou slevu, kdybych si to koupila tady?" Přemýšlela jsem, kdy bude mít Hostující profesor čas narvat mi do auta postel.
"No, slevu z té doporučené ceny, která tam je přeškrtnutá. Popřemýšlejte o tom."
Takže jsem dostala nabídku, že když si koupím postel v kamenném obchodě a dovleču si ji do auta, můžu ji mít za stejnou cenu, jako když si ji objednám v e-shopu a dovezou mi ji domů. No nekup to.

A příští příspěvek si dáme z druhé strany. Bude jmenovat "Náš dodavatel, náš kretén" a bude pojednávat o neplatičích faktur.