O, Brave Old Year!

That has such a people in it.
2011: Kopřiva má: nový titul, nové běžecké boty, nového milence i další věci. Ó, Kopřiva se má.


Mohla by mi Danae prosím zase popřát, aby byl nadcházející rok lepší než tenhle? Ono to totiž asi vychází.

Tak je fakt, že aby byl rok 2011 lepší než rok 2010, tak se ani nemusel moc snažit. Ale stejně... A ne, nedělám si iluze o tom, že příští rok bude ještě lepší, může být jenom horší, páč pořád věřím ve svou teorii sudých a lichých čísel. Ale co už.

Bez ohledu na pořadí, v roce 2011 jsem si tedy pořídila bakalářský titul, se kterým mě vzali na magistra, o něco lepší fyzičku (nezadýchávám se, když vylezu na anglistiku), protože jsem začala chodit plavat a běhat a k Vánocům jsem dostala pořádné běžecké boty (ty první stály tři stovky v akci, protože jsem si řekla, že stejně půjdu tak maximálně třikrát), tím pádem jsem si pořídila i hezčí nohy a zadek, na které mi teď poměrně pravidelně skládá komplimenty můj nový milenec, kterého musím schovávat, především před spolubydlícími. Ovšem má to něco do sebe, když se v devět večer plíží ke mně do pokoje a ve tři ráno se plíží ven (a pak se oba na osmou plížíme ráno do školy). A ne že bych chtěla machrovat, ale myslím si, že je náhodou hezké, když má žena svoji báseň (za předpokladu, že stejnou nemá dalších dvacet, což samozřejmě nemůžu s jistotou vyvrátit). Jeden chlap mě naučil vařit, druhej píct, tak kdyby mě třetí naučil na poezii, navíc českou, musela bych to ocenit jako achievement roku. A kéž by to vydrželo ještě aspoň jeden semestr a nevymklo se mi to. (Který budu trávit v Čechách, protože jestli Kopřiva nakonec něco nemá, tak je to již schválená pracovní stáž, protože nový studjiní řád... Předpokládám, že příští rok ho změní, protože zjistí, že prakticky části studentů pracovní stát znemožní, ale někdo ten první, zabíhací rok holt odsrat musí. Už jsem ani neměla energii na to, abych byla nasraná. Ale snažila jsem se, jenže jsem si ten mail přečetla po sexu, takže to moc nešlo:D)
Co se týče toho chlapa, co mě naučil péct, aniž by věděl o tom, že svou frustraci si vybíjím na kynutých buchtách, tak klínová metoda zabrala a přísahám, že za poslední minimálně měsíc jsem si na Bruce ani nevzpomněla. A třetí měsíc se mi daří zabraňovat jakémukoliv kontaktu. Ačkoliv... ano, teď jsem uvažovala, že bych si tak z nostalgie k ročnímu výročí tu příležitost našla. A u toho jsem si taky prohlížela fotky z naší Activity party a říkala si, jak se mi se spolužákem do šesti do rána hezky povídalo. A posílala si sprosté zprávy s novým milencem.

Stálicí bilančího programu jsou samozřejmě přátelé na baterky. I když já tomu teď nově říkám "půjč prachy-přelož anotaci k diplomce" přátelé. Snad už jsem definitivně došla k závěru, že nasrat. Ne že by se něco změnilo na množství dobrých přátel, nebo aspoň kamarádů, se kterými můžu zajít na pivo bez toho, že by to znamenalo, že po mně něco chtějí, spíš si moc dobře uvědomuju, že až Balička cigaret odjede do Londýna a nový milenec si najde novou milenku, skončím každý večer ze semestru u notebooku nebo knížky a budu se oddávat osamělému alkoholismu a zkoušce z americké literatury 3, protože co také chcete dělat jiného, když nemáte žádný společenský život, ale už ne-e, prachy nepůjčím a anotaci k diplomce přeložím jenom, když se mi bude chtít. Je nutné třídit odpad i přátele. Předsevzetí do nového roku. (U toho prvního pomůže, když si na bytě rozdělíte služby, kdo kdy bude co vynášet;o)).

Jako bonus mám od roku 2011 nakonec ještě vyrážku, ke které jsem pravděpodobně přišla v bazénu, ale vzhledem k tomu, že tam jsem i částečně přišla k novému milenci, beru to jako kompenzaci. (On vyrážku nemá, takže bez vtipných poznámek, ano?) Člověk nemůže mít všechno. Jako mimino jsem měla maximálně tak opruzeninu a najednou jsem před Vánoci musela jít poprvé v životě na kožní. Nevím, jestli mají děsivější nástěnku tam nebo u gynekologa. Ale mám dojem, že radši budu koukat na cizí děložní čípky.
Každopádně... nemohla bych mít od roku 2011 ještě poslední přání? Zbav mě toho, kurva, to svědí!!!

Písnička pro letošní rok, která nijak nesouvisí, ale protože se mi chce. Stejně jako se mi chci mít aspoň ještě pár dní, nebo aspoň ještě chvíli po půlnoci, tenhle vyrovnaný postoj k životu (Není to třeba stav, kvůli kterému chtějí být děti a puberťáci dospělí? Ne proto, že si myslí, že až budou dospělí, budou si moct dělat, co chtějí?) , protože po letech konečně necítím tu vtíravou, otravnou melancholii, která mi říká, ať se ohlídnu a podívám se, co jsem všechno prosrala. A nenechám si to zkazit dotazy na to, jestli už mám chlapa a že to není normální, když ne, a že mi musí chybět aspoň sex a jestli nejsem lesba (:p radši lesba, než abych vám řekla pravdu), kdy dostuduju a jestli mám nějakou práci (protože trávit mezi svátky několik hodin denně překlady práce není, protože člověk u toho přece sedí u počítače a může mít zapnutý facebook, že jo:D)



Děkuju a doufám, že budete mít příští rok minimálně stejně dobrý jako jsem měla já tenhle.