Žena s moly

Jak jsem chtěla zabít hajzla, jak jsem vařila bramborovou kaši, jak jsem málem zmlátila sestru, jak jsem v kině viděla blbý film, jak jsem si doma chtěla pustit dobrý film, jak nemůžu číst a jiné depresivní radosti života mého zbytečného.
Předem upozorňuju, že mi není dobře, a tudíž ani tento příspěvek nebude dobrý.
Nudím se, ale zároveň nejsem schopná donutit se k nějaké činnosti. Nic mě nebaví. Což vlastně není žádná novina (nebudu používat zdrobněliny), jenom mi to v posledním týdnu vadí trochu víc než normálně.

Další informace »

pátek 1. července 2005

Nadpis příspěvku - není, procházím nadpisovou krizí

Původně zde měl být příspěvek o opětovném zklamání mé důvěry a absolutní ztrátě iluzí. Příspěvek o nespolehlivosti jednoho, který mě v posledních dvou letech tolikrát zranil a nechal na holičkách pokaždé, když jsem ho nejvíc potřebovala. Ale nic z toho se nekoná. Stačilo vyměnit prodlužovačku.

Další informace »

úterý 28. června 2005

Pítr neboli P.T. (čti pýtý)

Vy všichni, kdo jste normální, nebo při nejmenším lidé při pohledu na vás neutíkají, nevolají policii, nebo se nezačnou smát ještě dřív, než promluvíte, teď hezky poděkujte. Poděkujte Pítrovi. Protože on to schytal za vás.

Další informace »

pátek 24. června 2005

Socka se vrátila!

A přivezla si pokousání od podivného hmyzu, krizový deník, žádné peníze a kontakt na Řeka Gutmanga, který jí a komukoliv dalšímu, koho si tam Socka bude přát, vytrvale nabízel ubytování v hotelu svých rodičů. (Pro všechny ostatní kromě Socky asi zdarma.)
Ale o dvou debilních chlapečcích, žebrající holčičce, úchylném Steveovi a páření řeckých psů vám Socka poví sama, až ji donutím začít blogovat. Ale kdyby se mi to náhodou nepodařilo, tak snad aspoň to páření řeckých psů... Když vlastně já jsem stydlivá, tak páření taky nebude. Ale prej šukali furt.

Další informace »