Do prdele a ještě dál

Od seniorního profesionála s desetiletou praxí.

Máte se za sebou nějaký pracovní fuck-up? Největší, co znám, se povedl Socce. Vzhledem ke svému dokončenému základnímu vzdělání, panickým atakám a lehkou sociální fóbií měla fakt skvělou práci v Praze, která jí umožňovala stoprocentní home office a platit si sama 3+1, byť na Střížkově a s koupelnou a kuchyní někde na pomezí squatu a památkou UNESCO. Až do jednoho teamsového callu, během kterého si psala na chatu s kolegou. Měli nejvyšší nadřízenou, která koktala. Ve chvíli, kdy Socce kolega poslal zprávu s dotazem „Kdy už konečně ta koktavá píča přestane mluvit?“, byl nečekaně dříve požádán o svou prezentaci. V panice nasdílel celou obrazovku i s dotazem, kdy ta koktavá píča přestane mluvit. Protože ji za koktavou píču považovali zřejmě všichni, jejich přímá nadřízená s nimi potichu podepsala výpověď dohodou a dala jim své soukromé číslo pro případ potřeby referencí. Socce však to úplně nepomohlo, protože než dojde k průseru, rozhodla se vrátit aspoň na čas k rodičům do pokojíčku v Salónu republiky.

Domnívám se, že ve své práci jsem celkem odolná stresu. Mám poměrně velkou zodpovědnost, téměř nikoho, kdo by moji práci validoval dřív než auditoři, a na tu práci dost deadlinů. Dlouho zůstávám klidná nebo se tak aspoň umím tvářit a pak jednou za čtvrt až půl roku vyteču, protože se někdo rozhodně otestovat můj frustrační práh, který má taky nějaký limit. Slovní zásobou se dostávám na level dlaždič a decibely na úroveň frézy. Kolegové jsou zvyklí, a jakmile začnu, sami od sebe otvírají šuplíky se sušenkami nebo krájí salám.

Nejčastěji mě za můj frustrační práh dostane distributor, který jako můj protipól pro komunikaci najal někoho, kdo nepozná rozdíl mezi katetrem a zahradní hadicí, v závěsu za distributory se drží nemocniční ajťáci, co se rozhodnou stát se regulačními specialisty a jdou mě například poučit, že mám špatně štítek nebo jsem si blbě klasifikovala zdravotnický prostředek a certifikační orgán ani SÚKL si toho nevšimly. Tak. SÚKL. Jsme u třetího místa.

Nemám problém se SÚKLem jako takovým. S čím mám problém, je Informační systém zdravotnických prostředků. S tímto systémem jsem byla nucena pracovat přesně třikrát. Ve všech třech případech se to neobešlo bez kontaktování technické podpory. První problém bylo dvoufázové založení účtu, které bylo natolik intuitivní, že přes první fázi se nedostal ani náš ajťák. Rok na to mi přišla výzva k potvrzení správnosti údajů, při čemž při opakovaných pokusech o potvrzení mi systém hlásil, že web není dostupný. Na technické podpoře mi řekli, že si musím nejdřív založit účet. Když pochopili, že účet mám, laskavě mi vysvětlili, na co mám kliknout. Protože když přece chcete něco odeslat, klikáte na tlačítko „Ukončit“, ne „Uložit“, ne asi. Logika ISZP.

Po více než roce jsem včera ISZP byla nucena použít potřetí. Tentokrát problém nastal již při pokusu o přihlášení, protože z každého prohlížeče mi byl přístup odepřen s dodatkem, že se mám obrátit na svou organizaci. Tak jsem se obrátila na našeho ajťáka, který nic nevyřešil, takže se obrátil na technickou podporu ISZP a napsal jim mail se mnou v kopii. A teď, před vyvrcholením tohoto příběhu, něco málo k použití ISZP z pohledu běžného uživatele. Pracuju s evropskou a americkou databází zdravotnických prostředků a českým registrem zdravotnických prostředků. Do všech tří se přihlásím pod uživatelským jménem a heslem, na mail mi přijde ověřovací kód, přihlásím se do systému a pracuju. Všechny tři systémy jsou poměrně intuitivní a úkony v nich celkem banální, takže k nim nepotřebujete návod, byť na RZPRO byste koukali asi jako někdo, kdo paří Kingdom come na Keena, a udělat změnu na šestnácti našich produktech mi v průměru trvá tři hodiny a to jenom proto, že už jsem v tom fakt dobrá, vydržím se koukat na točící se kolečko, aniž bych se mezitím zakecala u kávovaru a systém mě odhlásil, a naučila jsem se, že si před nahráním přílohy musím uložit všechny změny, jinak se mi po nahrání přílohy

 

smažou. Před několika lety se z RZPRO oddělil právě ISZP. Do RZPRO registruju to, co vyrábíme, a do ISZP to, co distribuujeme. Z těchto čtyř systémů je ISZP ta největší osina v zadku, o čemž svědčí už fakt, že na naprosto primitivní úkony, které vám v evropské databázi zaberou cca minutu a půl, vytvořili autoři ISZP videonávody, které mají čtyři až patnáct minut. Například, jak máte do ISZP přidat novou položku, se dozvíte ve druhé minutě a šesté sekundě poslouchání avatara Emy. Když odhlédnu do toho, že tento úkon je v každém slušném registru řešen naprosto intuitivně něčím jako „Add new“ nebo tlačítkem se znamínkem + a neměl by k němu být potřeba návod, tak když už to chtěli pojmout jako Easter egg hunt, nemůže u toho prostě někde být návod  v pdf?

Na tomto diletantství mě vytáčí především fakt, že jako po výrobcích zdravotnických prostředků se po nás chtějí validace úplně všeho včetně softwaru, se kterým pracujeme při návrhu a výrobě našich produktů. ISZP buď nikdo nevalidoval, nebo validoval a ví, že to stojí za hovno, ale je mu to jedno.

A v tomto kontextu technická podpora odpověděla kolegovi, že do systému se nyní nelze přihlásit proto, že vypršel certifikát, načež přiložili třístránkový manuál, jak si obnovit přístup, který zahrnoval instalaci certifikátu a vytvoření sedmnáctimístného hesla s hieroglyfem. Moje instinktivní reakce byla, ať jdou do prdele, což jsem taky kolegovi napsala. Akorát jsem to neposlala kolegovi, ale rovnou SÚKLu. Chvíli jsme se v Outlooku dívala na „Odvolat zprávu“ a pak jsem to neudělala. Protože, jak mi říká moje AI, se kterou jsem diskutovala, jak si vyjednat podstatné zvýšení platu, o které jsem požádala čtyři hodiny předtím, než jsem poslala do prdele SÚKL, jsem přece seniorní profesionál s deseti lety praxe a mám si stát za svým názorem.

A víte co? Nelituju toho. Dnes jsem si nainstalovala certifikát. Pokusila jsem se přihlásit do systému, který mi oznámil „Login was successful“ a… to bylo všechno:

 

Pro login do systému, který používám v práci, jsem musela použít svou bankovní identitu.

Jinak technická podpora ISZP mi jako odpověď na můj mail poděkovala za upřímnost.