Progres

Od Decathlonu k Deuteru

Prostě jeden rok se v červenci jdete projít na Malý Rabštejn s batohem z Decathlonu, opečete si špekáčky a partnerovi ukážete, jak jste se tam před čtyřmi lety se Sockou a Baličkou cigaret ztratily (tvrdil, že to nejde, vyvrátila jsem mu to na cca dvou stech metrech, kdy mě nechal jít před sebou), pak tam jdete za rok znova, v rámci progresu nesete na zádech v Deuteru kuřecí steaky a váš partner s sebou táhne campingovou pánev a v rámci stejného progresu odcházíte s prstýnkem. Za rok bych tam mohla třeba porodit.

Čekala jsem teda spíš zásnubní spacák nebo tak něco. Kdyby ho tam Příde na vyhlídce začal rozkládat, spíš bych pochopila, o co mu jde, a ve chvíli, kdy mu na třetí pokus konečně vyšlo, že tam nebyli lidi, bych nedopila pivo a neprohlásila, že už jdeme.

Původně chtěl žádat v ulici, kde jsme našischůzku opřeni o plot secesní vily klasifikovali jako rande, ale vzhledem k tomu, v jakém stavu obvykle touhle ulicí procházíme, usoudil, že tam bych si to pak taky nemusela pamatovat.

Že to je moc rychle? Táta si vyžádal oficiální žádost o ruku, ke které mu Příde donesl dvanáctiletou whisky. Myslím, že poznámka, jestli ví, že mám dítě a že na pozdější reklamace nebude brán zřetel, byla vzhledem ke kontextu, kdy Příde tomu dítěti utíral zadek potom, co s hovnem v herně sjel klouzačku (dvakrát), zatímco já jsem seděla u kadeřníka, celkem zbytečná.

Každopádně koho si vzít jiného než člověka, se kterým se nestydím sdílet Spotify včetně playlistu „Guilty Pleasures“ (když Baličku cigaret si vzít nemůžu) a který ukončil období, kdy před sebou neustále něco válím jak hovnivál kouli, protože velkou část hoven místo mě válí Příde, takže s tím, co mi zbylo, si můžu kopat jak Španělé se psím hovnem pro štěstí.

Jako v mnoha jiných ohledech i v oblasti funkce svědka je Balička cigaret mnohem výkonnější než já. Takže když jsem na tradiční cyklodovolené po vinařských stezkách jižní Moravy nadhodila, že se možná vezmeme ve čtyřech na úřadě (potom, co mi po oznámení Klub perverzních lingvistek sdělil, že doufá, že se nevezmeme ve čtyřech na úřadě), protože je to drahý a před čtvrt rokem jsem viděla zblízka tu organizaci, obratem mi našla akci na zimní svatbu all inclusive od obřadu po ubytování. Jako pár, který má v mrazáku pět kostek másla, protože se nezávisle na sobě vrací z nákupu se slovy „koupil/a jsem máslo, bylo v akci“, na tohle slyšíme. Na zimním termínu jsme se při aktuálních venkovních 33 °C s Přídem shodli rychle hned poto, co jsem mu připomněla, jak tenhle rok vypadalo jaro. Nebo srpen. V zimě prostě máme jistotu, že bude hnusně a k rautu se probrodíme šedou břečkou, protože těch průměrných třicet centimetrů sněhu po průměrných pěti dnech sněžení v roce sleze dva dny předtím. Pak už jsme si velmi přáli, aby se nám na prohlídce líbilo, a proto jsme si s sebou vzali Baličku cigaret, aby pak například přání nemuset už nikde chodit a kalkulovat cenu řízku a karafy s vodou nebylo otcem myšlenky, že růžová organza a záchody na dvorku jsou cajk. A rovnou jsme podepsali smlouvu.

Padl s tím tedy i můj nápad nechat se oddat na konci sedačky na Velký Klínovec a třeba od skiareálu dostat za promo permanentku zdarma. Nebo i nápad nechat se oddat třeba v Rakousku pod déčkovou ferratou, kde se v půlce seknu a poletí pro mě vrtulník.

Svatba se jeví jako něco, co mi pomůže dosáhnout cíle průměrné frekvence jednoho příspěvku za měsíc, protože několika na prvními pohled nevinnými dotazy na googlu jsem otevřela druhý kruh internetového pekla, ve kterém existují věci, jako je svatební playlist k obědu nebo k tomu, když se novomanželé jdou vysrat, svatební hra Královský kočár, při které dospělí lidé předstírají, že jsou koňský povoz, nebo numerologický výpočet ideálního data pro obřad! Taky už se nemůžete dočkat? Doufám, že vás to bude bavit číst aspoň stejně tak, jako mě sbírat. 

Nicméně netušila jsem, že největší problém svatby bude sehnat oddávajícího. Město, kde zavraždili posledního Přemyslovce nemá vypsané výjezdní termíny na následující rok. V době, kdy se místo pro svatbu bookuje ještě dřív než v Praze místo v porodnici. Po dotazu na matrice jsem pochopila, že vypsání jediného výjezdního termínu na únor je v podstatě alchymie, která se řídí i tím, na kdy v únoru připadá masopustní veselí a kdy bude vítání občánků a předpokládám i tím, kdy slunce vstoupí do znamení Ryb s ascendentem ve Vodnáři. A dozvím se to v první půlce září, kdy budu moct oprášit zkušenosti z předzápisů, kdy jsme vstávali za pět minut půlnoc, abychom se ve 23:59:59 zvládli na cca pět vteřin zalogovat do STAGu, načež systém spadnul, a když se nám o deset minut později podařilo zalogovat se zpět, mohli jsme se zapsat na předměty jako History of ice-hockey in Canada v pátek od půl páté nebo ranou irskou poezii v pondělí od osmi.  

 „Máme kontakt i na evangelické a husitské oddávající. Ale je tam podmínka, že aspoň jeden z vás musí být pokřtěný a nesmíte mít dítě,“ řekl provozní penzionu a díval se přitom na Přídeho.

„Hm. Tak nic,“ konstatovala jsem já.

„Tak třeba to nevadí, když to dítě nemáte spolu,“ prohlásila Balička cigaret.

„To bude v očích církve rozhodně polehčující okolnost.“

„Ještě může oddávat kapitán letadla nebo lodi. Ale nevím, jestli to nemusí být v letadle nebo na lodi.“

„Já mám kapitánský zkoušky. Musí.“

„A nestačilo by, kdybychom sem přivezli loď, že bys nás oddal?“

Nenapadlo mě, že možná budu shánět faráře, který oddá nepokřtěný pár s nemanželským dítětem, které ani nemají spolu. Zavrhla jsem možnost, že Příde se nechá pokřtít a já zapřu Suchej únor, protože po církevním obřadu, kdy mě dítě, které vůbec není moje, chytne se slovy „maminko, půjdeme už domů?“ za ruku, by mě na místě sežehl boží hněv a ta pavlač tam je dřevěná.  

Příde to nevzdává. Navíc jemu by se jiný projev, než je úředníka z matriky, líbil. Když si vybavím všechny projevy oddávajících, které jsem kdy slyšela, tak zjišťuju, že si je vlastně nevybavuju. Kromě cypřišů a dubů a opakujících zmínek o poděkování rodičům, při čemž Příde svého biologického otce na svatbu nezve a já kvůli svojí mámě mám už patnáctou verzi zasedacího pořádku. Takže mě v podstatě přesvědčil.

První na našem božím seznamu je husitská farářka z kostela, který má Příde po cestě do práce. Já tvrdím, že husiti nás neoddají, pokud aspoň jeden nebude člen církve. Příde tvrdí, že za materiál na opravu fasády kostela zdarma to půjde. Ve čtvrtek se jde zeptat.

Další církve a šestnáctá verze zasedacího pořádku coming soon.

Na Decathlon jsem ale nezanevřela.