čtvrtek 17. listopadu 2016

O ne

17. listopad: Den boje Ženy s moly za svéprávnost

Rulisa tuhle naťukla a v komentářích doklepla problém, se kterým se potýkám od školky, kde jsem spolužáka vyzvala, abychom si společně hráli s plastovými dinosaury a jeho kamarád na celou školku zařval, že ho miluju a chci se s ním pusinkovat. Já si přitom jenom chtěla hrát s těmi dinosaury, protože já jsem měla brontosaura a on stegosaura. Mít brontosaura mimochodem bylo dost terno, takže předpokládám, že kdyby mi ho spolužák sebral, vysvětlili by mi, že nemám žalovat učitelce, protože mi tím chlapeček dává najevo, že mě miluje a chce mě pusinkovat.

Někdy v tomto období si tedy zaděláme na komunikační nedorozumění, které se s námi pak táhne zbytek života. Linky Bílého kruhu bezpečí jsou přetížené telefonáty od ženských, co si uvědomily, že fraktura lebky není důkaz lásky, a hospody jsou přetížené zklamanými muži, kteří rozvedené sousedce fakt jenom spravili protékající záchod, a to bylo všechno.

U Rulisy k tomu Saul napsal:
Chlapi to zkousi a proc by vlastne nezkouseli?
Protoze vi, ze sem tam to vyjde.
Tedy ze zajem je na obou stranach.
Tak v cem je problem?
Kdyz zajem neni, staci naznacit, nebo rovnou rict a jede se dal.
Co nemame radi je naznacenej zajem a pak nic.

Problém mám s posledními dvěma prohlášeními.

Co nemame radi je naznacenej zajem a pak nic.

Co je to ten „naznačenej zájem“? Že si přijdu půjčit vrtačku? Že projevím zájem o rozmnožování živorodek? Že s někým zajdu na pivo? Navíc opakovaně? Pak se dozvím, co že jsem čekala. Čekala jsem, že se nad pivem dozvím něco o rozmnožování živorodek a odnesu si domů vrtačku. I s třicítkou na krku jsem pořád stejně naivní a za každým chlapem vidím potenciálního kamaráda nebo aspoň zajímavou konverzaci. A proč bych to vlastně nezkoušela, když vím, že sem tam to vyjde? Mám dva takový kamarády!

Kdyz zajem neni,staci naznacit,nebo rovnou rict a jede se dal.

A někdy to nestačí. Asi neumím říkat to správné ne.
V nejbývalejší práci jsme měli kolegu, kterému jsme říkali Kolouch. Kolouch žil s přítelkyní a zrovna tou dobou si vybavovali garsonku, dokonce si ode mě málem odkoupil starou lednici. Ozval se mi asi tři čtvrtě roku potom, co jsem z práce odešla. Že se do mě zamiloval. Zalhala jsem mu, že mi to lichotí, ale že mám pořád toho stejného přítele a nehodlám na tom nic měnit (to jsem nelhala). Myslela jsem, že to stačí. Rok na to jsem procházela po náměstí ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce, a z cizího čísla mi přišla smska, že jsem pořád stejně krásná. Po několika dalších jsem přišla na to, že se jedná o Koloucha, který by se se mnou rád sešel aspoň na kafe, což jsem na rovinu zavrhla jako velmi špatný nápad. Před pár měsíci mě požádal o přátelství na FB, odkud si mě přitom jednou sám smazal, zřejmě v záchvatu prozření, že to tak pro něj bude jednodušší. Klikla jsem na delete. Které z mých NE nebylo dostatečně srozumitelné? Pomohla by třeba zdrcující upřímnost? Něco jako:

„Víš, Kolouchu, věc se má tak, že mě prostě vůbec nezajímáš. Nezajímáš mě jako chlap, nepřitahuješ mě. Tvoje minus je už to, že jsi mladší než já a navíc i ve svých pětadvaceti vypadáš, jak kdybys posledních dvacet let strávil s lahváčem před televizí. Vybavuju si tě, jak sedíš v práci u počítače, s vyvaleným panděrem a v bačkorách. Nemáš mi co nabídnout. Pamatuju si, jak jsi jednou přišel do práce v pyžamu. Z přepracování. Nezvládal jsi agendu během pracovní doby, spousta přesčasů. V práci, ve které jsem zvládla brát úkoly ostatních, i když jsem měla půl den dovolené. Nezajímáš mě ani jako kámoš na pokec u piva. Asi ti u těch pár teambuildingů v hospodě uniklo, že si nemáme co říct. To tvoje „tak to je v pohodě“ na všechno, co jsem řekla. „Na Kubě nám vypustili kolo a tvářili se, že nám najdou autoservis, aby nás mohli natáhnout.“ – „Tak to je v pohodě.“ – „Průměrnej plat je tam asi pět stovek měsíčně, takže za pět pesos nám umyli to auto od asfaltu.“ – „Tak to je v pohodě.“ „Jo, dávám výpověď, chci teď zkusit dělat na volný noze. Shánění kšeftů, žádnej jistej příjem. Ale budu aspoň dělat něco, co mě baví.“ – „Tak to je v pohodě.“ – „Víš, než na tebe každej den doma koukat a muset se s tebou bavit, tak radši umřu sama a nechám se ožrat kočkama.“ – „Tak to je v pohodě.“

Na druhou stranu je někdy moje neschopnost říct jasné ne natolik okázalá, že hraničí až s debilitou. Když jsme s Baličkou s cigaret v Kauflandu ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce nakupovaly na další ze série porno party, tentokrát s trpasličí tematikou, přistoupil ke mně u regálu s pivem muž a otázal se mě, zda bych s ním někdy nešla na kafe. Místo, abych mu řekla, že jsem zadaná, popřípadě ho upozornila, že nakupuju s přítelkyní, zalhala jsem, že jeho zájem mě velmi těší, ale nejsem z Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce (to jsem nelhala). Dohnal mě u pokladny a navázal, zda se ve Městě aspoň často nevyskytuju (jak to ví?) nebo bych se tam nechtěla přestěhovat (jak to ví?!). Místo, abych ho odpálkovala něčím jako „Víte, pane, nikam bych s vámi nešla, protože už na první pohled vím, že bych vás nikdy nechtěla vidět nahého“, neboť nepochopil slušné ne, začala jsem se s ním vybavovat o kočkách, protože jsem si všimla, že má ve vozíku kočičí konzervu (zde jsem ho možná měla odradit tím, že ten Kitetak bych mu z vozíku vyhodila). Dozvěděla jsem se, že má dvě kočky, které si pořídila jeho bývalá přítelkyně do domu, který společně postavili ve vesnici, kam jsme se s Hostujícím profesorem chtěli jet podívat na chalupu. Skončilo to tak, že jsme si vyměnili facebook. Prohlédla jsem si jeho zeď plnou odkazů na klipy Divokýho Billa a fotek s motivačními citáty a napsala mu, že je to fakt bez šance.

Když jsem včera odcházela z práce, na chodbě mě zastavil kolega. Už po dvou slovech jsem věděla, co řekne a co mu odpovím. Je mi jasný, jak dlouho se na to připravoval a co si asi myslel o načasování, když si pro pozvání na kafe vybral zrovna moment, kdy kolem procházely dvě kvalitářky, a já uvažovala, jestli bude horší odpovědět mu před nimi, anebo čekat až projdou a nechat si ho odžít těch pár desítek sekund utrpení navíc. Doufám, že prohlášení, že nás někdy může někam zajít víc z práce bylo dostatečné, ale diplomatické ne. Abych nemusela být upřímná a říct mu, že se mu sice líbím, ale že bych ho zlikvidovala do měsíce.

A dnes v noci jsem na něco přišla. Mozek má jedno centrum, které dosud nebylo objeveno. Jmenuje se centrum svéprávnosti a umožňuje vám říct jasné ne, které nelze jinak než jako ne vykládat. Bohužel se ale zapojuje jenom ve chvílích, kdy vám alkohol všechna ostatní centra už vyřadil.

Do města přijel tátův kamarád Matka. Proč otcově nejlepšímu kamarádovi říkám „mami“ a on mně „naše prvorozená“, je někde na blogu určitě vysvětleno, ale nepamatuju si kde. Když Matka přijede, nikdy to není pár piv v hospodě. Proto se z té hospody obvykle snažím zdekovat dřív, než se to přes těch pár piv přehoupne. Po hospodě Matka s otcem přijdou k tátovi domů, kde si nejčastěji udělají míchaná vejce nebo párky, pustí si Vivaldianno a trápí Řehoře. Moje sestra obvykle přijde, vypne jim Vivaldianno, zakáže jim týrat Řehoře a pošle je spát. Včera byla sestra ve sklípku na Moravě.

Přísahám, že jsem si s Matkou, otcem a dalším jeho kamarádem Preventistou (který kdysi bydlel v mém bytě se svou druhou bývalou ženou a kterého jsem se poté, co mi prozradil, že zná naši personalistku, zeptala, jestli s ní spal (nespal, ale chtěl)) chtěla dát jenom ty míchaný vajíčka s domácím uzeným a jít domů. Měla jsem dvě a půl piva, všechno nasvědčovalo tomu, že den volna využiju k posilování břišních svalů a údržbě domácnosti.

Ti idioti k těm vajíčkům otevřeli flašku vína. Druhou jsem otevřela já (jak se ukázalo po sestřině návratu, bylo to přívlastkové Chardonnay, ročník 2012, umístilo se to na druhém místě v nějaké vinařské soutěži, které dostala za státnice. Než s námi přestala mluvit, vysvětlila jsem jí, že si za to může sama, protože: a) má už rok a půl po promoci; b) neměla to označené – když jsem tam ještě bydlela já, lepila jsem si na všechny důležité flašky cedulky VYCHLASTEJ TO A UPADNE TI PENIS; c) měla prostě být doma, vypnout nám Vivaldianno, zakázat nám týrat Řehoře a poslat nás spát!). Kdo otvíral třetí, si nevzpomínám. Vznikla série fotek, na kterých držím v zubech poleno a na něm je položený panák zelené. Série fotek, na kterých mám položený na hlavě talíř, na něm stojí panák zelené, dojdu s ním do kuchyně a vyklopím ho do sebe. Video, na kterém tančím s Matkou a Preventistou na Vivaldianno něco mezi menuetem a break dance a které je zakončeno tupým úderem, kdy vzpouzející se Řehoř, který nechtěl tančit, vypadl Matce z náručí. Video, kde tančím na stole, na gauči, všude.

Otec usnul  kolem půl třetí, chodili jsme ho pouze kontrolovat, zda ještě dýchá. O půl čtvrté (hrubým odhadem) jsme se rozhodli akci ukončit, dřív než na nás sousedi zavolají policii a Preventista jim bude vysvětlovat, že on je policie. Nedokážu posoudit, jestli to, co jsem projevovala po celý večer, by se dalo definovat jako zájem. Nicméně navrhla jsem Prevenistovi, že mu ustelu v pokoji pro hosty. Pak jsem si uvědomila, že už tam vlastně nebydlím, takže teoreticky to nemám co nabízet, a navrhla jsem jako alternativu svůj byt. Preventista se na mě velmi něžně podíval, usmál se a mile řekl, že na gauči ustlat nepotřebuje, ke mně že by šel, jestli chci, ale jinak že půjde domů. Mně se zapnulo centrum svéprávnosti, usmála jsem se a řekla důstojné ne.

Ráno jsem měla chvilku, kdy jsem uvažovala, jestli toho nemám litovat.

Preventista se cestou domů poblil.

A já jsem 17. listopadu nestrávila posilováním břišních svalů, údržbou domácnosti nebo návštěvou Albertova, ale celý den jsem čekala, kdy bude vhodné, abych už šla zase spát. Což je někdy teď.

A důrazné NE se musím naučit říkat hlavně alkoholu. Chlapa se zbavím rychleji než kocoviny.




     

71 komentářů:

  1. "...Abych nemusela být upřímná a říct mu, že se mu sice líbím, ale že bych ho zlikvidovala do měsíce."

    Ano, přesně z téhož důvodu mívám s tím Ne taky problém, pokud je to jinak evidentně hodnej chlap.

    Ono totiž mám ověřeno, že tenhle důvod pro chlapy NENÍ důvod. Žádnej tomu nevěří, všichni do jednoho jsou sebejistě přesvědčení, že jsou to jen takový ty úhybný ženský kecy, takže se tomu jen usmějí a ujistí mě/tě, že toho se nebojí, je přece takováhle báječná (v mysli "obyčejná") ženská zlikvidovat nemůže...
    A za čas už se nesmějí. Za čas už drhnou a nakonec sdělují, už jen po sms, že už pochopili, že já chci něco jiného než oni...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si o sobě přitom nemyslím, že jsem mrcha. Ale je to, jak říkáš, o tom, že chci něco jiného než většina těch mužů, co mě oslovuje. A asi i něco jiného než většina těch žen, co mi říká, že jsem blbá, když do takového chlapa nejdu.

      Vymazat
  2. Ale ty fotky musely bejt skvělý... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já chci taky vidět nějakou tu veselou fotku!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, fotky jsou skvělý a pracuju na tom, aby byly smazány:o)

      Vymazat
  4. Ono je to složité...
    Možná že kdyby ženy častěji říkaly ano, začali by muži jejich ne brát vážněji.
    Z dob, kdy jsem byl svobodný, si pamatuji, že i ta, co říkala ne, se často nechala ukecat. Zatímco chlapa lze dostat skrze oči, ženu skrze uši.
    No ale jsem rád, že tato část problémů mezilidských vztahů je už za mnou. Fakt jsem tomu rád.
    Milan
    P.S. Zasadil jsem si kytičku. 3 do jednoho květináče. S jednou z nich jsem patrně z nevšímavosti připustil vetřelce, imigranta, zelenou housenku. Když jsem na ni přišel, byla už velká a už stačila jednu kytičku úplně sežrat. Nedokázal jsem ji vyhodit na mráz, doufal jsem, že se už už zakuklí, i v květináči jsem ji nechal. Pak sežrala druhou kytku. Teď ožírá tu třetí.
    A takhle to dopadá, když člověk nedokáže důrazně říci ne.
    P.P.S. Byly to kytky housenkoodolné, samé sukulenty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-)))
      A to si budu už napořád představovat, když se vyskytne situace, kdy mi bude zatěžko formulovat Ne. Že nechci přijít o kytičky. Že odklad housenku stejně nezachrání.

      Protože až se zakuklí a vyletí ven motýl, co s ním pak budeš dělat, když je ti líto ho vyhodit na mráz? Necháš ho umlátit se o okno?

      Vymazat
    2. Jakmile se zakuklí, neseže-li si potravu dříve, strčím ji mezi okna do chladu, aby vydržela do jara. Mne by totiž zajímalo, jaký motýl z ní bude. (Nejspíš to bude nezajímavá šedá můra. Ale CO KDYBY!!!).
      Milan

      Vymazat
    3. Stejně se vylíhne spíš při oblevě, když člověk ještě bude topit a venku slunko už víc hřát, mívala jsem je takhle mezi okny mrtvý často.

      Vymazat
    4. A Milane, nechceš se zkusit podepisovat do políčka dole pod formulářem, abys nebyl za anonyma? Je to ve volbě název/adresa url.

      Vymazat
    5. "Možná že kdyby ženy častěji říkaly ano, začali by muži jejich ne brát vážněji."
      Milane, to jako vážně? Mám říct ano, když myslím ne, aby moje ne bylo příště bráno vážně?

      Jinak asi žiju v nějakém paralelním vesmíru, kde ne znamená ne, ano znamená ano a možná znamená možná...

      Vymazat
    6. Když ono asi bude potřeba, aby si pánové přiznali, že počet dámských Ano nezáleží ani zdaleka jen na dámách.
      A taky že kdyby dámy říkaly Ano častěji, nebyly v očích pánů ani zdaleka za dámy...

      Vymazat
    7. Hadam,ze Milan jen vyslovil prani,aby zeny casteji rikaly ano bez toho,aby pred tim rekly ne.
      Skutecnost je casto jina,takze od toho se potom odviji ta nedorozumeni

      Vymazat
    8. rulisa: Takže se dostáváme k tomu klasickému, že ano máme říkat přece tomu jednomu a ne těm ostatním:o)

      Saul: Tak teď už vůbec nevím, kdy mám říkat ano a kdy ne. Nebo na co vlastně. Takže budu říkat radši nevím.

      Vymazat
    9. Tak to je dobre.
      Nevim pro nas znamena jednoznacne ano:-))

      Vymazat
    10. A pak se divte, že ženy vám říkají Ne, i když třeba potom někdy je to nakonec Ano - taky už dávno vím, že nesmím riskovat nežádoucí Ano nějakým naivně upřímným Nevím.

      Vymazat
    11. Když pro někoho moje nevím znamená jednoznačné ano, začnu být po čase dost nepříjemná:o) Nevím prostě znamená "potřebuju čas", a pokud to někdo nerespektuje, stává se potenciálního ano jasné ne.

      Vymazat
    12. Paní ŽsM: v dobám mé bujaré mladosti jsem často slyšel nejprve ne a poté ano, takže jsem to ne přestal brát tak moc vážně. Nemyslím, že by se byly mladé ženy od té doby tak radikálně změnily, aby tato má zkušenost již neplatila.
      Dokonce, jak si vzpomínám, jsem se setkal i s tím, že když jsem to ne vzal vážně, bylo mi později vyčteno, že jsem se více nesnažil.
      Víte, ony ženy hrají různé hry. Různé ženy hrají různé hry. A jak se v tom má bezelstný a přímý chlap vyznat?
      Potenciální ano - co to je? Vždyť Vy sama tím říkáte, že mám pravdu, že ne vůbec neznamená ne, protože někdy znamená potenciální ano.
      Já jsem už dlouho ženatý a svou paní mám stále ještě rád a kdybych se měl znovu rozhodovat, zase bych si vybral ji. Téměř každý den děkuji Bohu (v kterého opravdu věřím), že mi ji dal za manželku, a prosím ho o její zdraví. Takže mne ty sváděcí hrátky mezi muži a ženami už aktivně opravdu dlouho nezajímají. Jen zprostředkovaně, když hledím na úsilí svých synů. A vidím to zase: oni jsou přímí a poctiví a ty holky si s nimi hrajou. Hrajou si s nimi tak, aby oni nikdy nevěděli, na čem vlastně jsou. (I když teď už se jim to snad dost zlepšilo - současné známosti těch dosud svobodných vypadají nadějně a snad stabilně.)
      Milan

      Vymazat
  5. To opravdu neznas ve svem okoli partnersky par,mnohdy spokojene fungujici,kde byl muz(nekdy i zena)zpocatku opakovane odmitnut?
    Nerikam,ze je to pri navazovani vaznejsich vztahu pravidlem,ale pri flirtech s tim prvnim...odmitnutim muzi celkem pravidelne pocitaji a jeste to pridava na cele te hre vzrusivosti.

    A co je naznacenej zajem?
    Treba vymena tel. cisla pro nas ano.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Saule, znám kolem sebe páry, které se daly dohromady třeba po několikaletém přátelství, ale páry, kde by partnerství předcházel rozhovor s kamarádkou u vína, kdy mi říká, že odmítla rande s mužem, kterého si představuje jako otce svých dětí, protože je to tak víc vzrušující a on s tím přece počítá, fakt neznám. Ovšem to, že o nich nevím, ještě neznamená, že neexistují, to nepopírám.

      Vymazat
    2. Viz debatu Výše o Ano-Ne-Nevím.
      Pokud žena ví, že Ano, tak neříká Ne.

      Vymazat
    3. ru,
      pokud žena ví, že ano, neříká ne. To jo!

      Ženo 11:35,
      jééé, po několikaletém přátelství, to se dobře poslouchá!
      Já mu chci říct ANO, ale on se neptá!! To je trochu potíž :)

      Vymazat
    4. Liško, tak se zeptej ty (a nevytahuj Bruce, ano:D).

      Vymazat
    5. Nojo, Bruce a brusle... si vzpomínám až teď.
      Nojo, za dvacet let se zeptám; ale napřed mám v plánu na něj máknout. To by mohlo něco hodit. Naivně.

      Vymazat
  6. Kdyz vony nekdy zensky dokazou byt po case neprijemny i kdyz reknou ano:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Já bych si dovolil připodotknout jednu věc.
    Co přesně je "naznačený zájem" nikdo neví. Nechal bych stranou výměny telefonních čísel nebo přifrendnutí na fejsbůku. To je zřejmá pitomost.
    Jestli žena zájem projevila, nebo ne, je otázka za milion, na níž hledá odpověď každej chlap u každý ženský, kterou poznal, zvlášť. Nezbývá nic jinýho, než odhadovat, přičemž vstupních dat, která by ten odhad usnadnila nemusí být dost.
    Myslím, že by se to dalo se vcelku solidní přesností přirovnat k sms; obsah textu je jasný, ale občas by člověk pro správné pochopení potřeboval vnímat tón, řeč těla... a tak. S těma náznakama je to posunutý o fous jinam - ten osobní kontakt tam je. Ale aby muž tu dámu dokázal správně přečíst, potřeboval by jí deset let znát. Což obvykle nezná... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že máš pravdu, takže nejlepší by bylo, kdybych byla lesba:o)

      Vymazat
    2. Mně by to teoreticky mělo bejt jedno, já vim, ale to by teda nejlepší nebylo! ;-)

      Vymazat
    3. Palec nahoru...
      Jakože fakt palec, ne lajk. :-)

      Vymazat
    4. Bylo na výroční příspěvek z 20:00:00 :-)

      Vymazat
    5. Galahad,
      jó, to je geniálně popsáno!
      - Jen abych dokázala dát geniálně najevo ten zájem. Pochybuju, že to svedu, ach, ach.

      Vymazat
    6. ženo 20:34
      přesně to jsme konstatovaly v létě s kamarádkou. nejlepší by bylo být lesby! Načež mi to odsohlasila i kolegyně.

      Vymazat
    7. No nevím, dvě lesby jsem za život poznala, a že by to měly jednodušší s hledáním partnerek pro vztah... to ani ne. Spíš naopak.
      A navíc je daleko mizernější výběr.

      Vymazat
    8. Liška, Rulisa: No jako - děkuju. Ale víte, co mi to bylo platný, že jo? :-)
      Já si celkem živě pamatuju, jak jsem přesně s tím vědomím, že jen odhaduju a můžu se taky dost šeredně plést, ty náznaky zájmu čítával já. To se pak člověk nevyžvejkne a sám jen naznačuje a slečně v podstatě ani nedá šanci říct jasné a zřetelné Ne (vlastně ani Ano). To jsem udělal.... minimálně jednou.

      Vymazat
    9. Liško, my si přesně tohle říkáme s Baličkou cigaret. Ve všem se tak skvěle doplňujem a dokážem si vyjít vstříc, že si jedna z nás vždycky jenom povzdechne: "Škoda, že nemáš penis."

      Jo a mně teda ještě vadí, že Balička nechce řídit auto:o)

      Vymazat
    10. Holky nevěřte tomu! Jako kamarádkám vám to vydrží, ten penis či sex by to zkomplikoval.

      Vymazat
  8. Vlastně abych se teď podrazila nohy v tvrzení, že ne u mě znamená ne, ano znamená ano a nevím znamená nevím, tak jsem si vzpomněla na historku, která se datuje asi tak do třetí třídy základní školy. Líbil se mi jeden spolužák a já jsem se evidentně líbila jemu, protože jednou jsem v aktovce našla dopis ve znění: "Ženo, máš mě ráda? Ano - Ne, zaškrtni." Zaškrtla jsem Ano, ale dopsala jsem k tomu, že jenom mimo školní budovu. Vůbec netuším, co jsem tím myslela, a pochybuju, že jsem to věděla tenkrát. Nicméně to nevěděl ani on, takže z toho samozřejmě nic nebylo.
    Těžko říct, jestli jsem si tenkrát říkala, že to svoje ano nesmím dát bez boje, anebo jestli jsem se prostě pragmaticky pojistila pro případ, že by si ze mě s kámošema dělal jenom srandu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že šlo hlavně o to, aby to nevykecal nebo aby se o něco nepokusil před spolužákama a tím tě neztrapnil.

      Vymazat
    2. Taky bych to tak viděl... :-)

      Vymazat
    3. Ale kde jsem v devíti letech získala takovéhle vzorce chování?:o)

      Vymazat
    4. Prostě jsi měla dobrej základ (nebo to bylo v nějakým americkým filmu v televizi?). A představ si, jak ho ještě parádně zúročíš v budoucnu!

      Vymazat
  9. táta, máma i preventista jsou evidentně ptakořitní, též

    OdpovědětVymazat
  10. Po přečtení celé diskuze na téma Ano, ne a Nevím dávám do placu jednu osobní historku.
    Na předminulém úřadě jsem měl kolegyni, pohlednou, chytrou a o cca 8 let starší.
    Jednou - nevím co mě to popadlo - jsem ji pozval večer na víno. souhlasila, ale KATEGORICKY mi vysvětlila, že ať si od toho nic neslibuju, žádný techtle mechtle, prostě kolegové a nic víc.
    Já ani nic takového neměl v úmyslu, ta holka mne převyšovala ve všech ohledech, co by na mě asi tak mohla vidět?
    A tak jsme poseděli, popili, já ji doprovodil k taxíku a najednou mi povídá: "Čekala jsem, že se o něco pokusíš a ty jsi takhle zklamal."
    ....
    Takže od té doby vím, že Ne může znamenat úplně něco jinýho...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak.
      Ženskejm se prostě nedá rozumět.
      Milan

      Vymazat
    2. ale dá, zájem jim lichotí, ovšem "vocať pocať" ... protože by si mohly připadat jako rajdy ... jednou jsem absolvoval pěknou párty se zábavou, doprovodil slečnu, pozvala na kafe, skončili jsme polooblečený a po výroku "že ona přeci není ženská na jednu noc" ... chá ... tak s mojí drahou ženou jsme tenhle scénář dotáhli do konce a jak nám to klape

      Vymazat
    3. No vidis Extlaco,ja si tak vybavuji,jak jsem ten samy scenar taky dotahnul do konce k obousranne spokojenosti a aktivni ucasti nas obou a rano jsem se dozvedel,ze jsem z ni vlastne tu rajdu udelal,protoze si chtela jen povidat a to "dalsi" az nekdy pozdeji.
      Nakonec jsem byl rad,ze na mne nepodala trestni oznameni za znasilneni.
      Takze souhlas s Milanem.
      A beda chlapovi,kterej si zacne myslet,ze rozumi zenam,byt by se to tykalo jeho manzelky se kterou zije x desetileti.
      Ony ty vztahy taky asi nejsou k rozumeni,ale spis k porozumeni,coz neni totez.

      Vymazat
    4. Mám kolegu, který je znám svým cudným a ž prudérním smyslem pro humor i celým přístupem k životu. Máuž skoro třicet let jedinou ženu, mají s evelmi rádi a on sám tvrdí, že má ženu ideál a
      manželství taky -a prý s epoznali tak, že se na nějaké takové akci uviděli, koukli na sebe, skočili na na sebe - a už se nerozdělili. :-)

      Vymazat
    5. A ja mam v mailu pozvani na vanocni vecirek.
      Ale 30 let uz nevydrzim ani sam,natoz s zenskou:-))

      Vymazat
    6. Saule, noo... chybou je asi, že jsi si si ji nevzal za ženu :-)) Extláča i příklad z Rulisina komentáře to potvrzují.

      Vymazat
    7. Kdyz ja beru zeny vazne a to jeji rozhorceni jsem chapal jako NE(kteremu vyjimecne predchazelo aaano:-)
      Takze
      to vsechno muze byt jeste vic zamotane,nez se zda:-)

      Vymazat
    8. Saul: no ... to je zase jiný hra "udělal jsi ze mně rajdu, teď tě mám v hrsti a budeš dělat co já chci"

      Vymazat
  11. No, to je právě vono!
    Tady vám dámy popisujou, jak to dělají, jak vysílají signály čistě mimoděk - to já nikdy nedovedla, bohužel, vždy jsem se seznamovala pod vlivem....kdy jsem se asi krapet uvolnila...
    A nevysílám je ani dnes, některé je to prostě dáno a jiné ne- celoživotně. Trochu závidím...
    Alena

    OdpovědětVymazat
  12. Saule, chápu ji. Muž chrání (měl by) čest ženy.

    OdpovědětVymazat
  13. Klidně spát ale zároveň ji nabídnout ochranu. Stát se jejím ochráncem ... ono s někým spát znamená i závazek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro spoustu lidí ne.

      Klikej na slovo "odpovědět" přímo (nebo co nejblíž) pod komentářem, na který chceš odpovědět, ne až dole.

      Vymazat
    2. Ano, v takovém kontextu bych ten kondom čekala:o)

      Vymazat
  14. aha, snad už chápu jak to funguje. JInak mi je zcela jasné že pro spoustu lidí je to jinak :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. zase mi to skočilo dolů. pod tvojí odpovědí žádné odpovědět není. a když jsem klikla na odpovědět pod ratkou výš, skočilo mě to zase dolu. to jsem z toho jelen

      Vymazat
    2. Koukám. Tak je v tom chyba nebo co...?

      Vymazat
    3. Mně se to řadí správně. Kliknu na spodní "odpovědět" a přiřadí se to pod poslední příspěvek v té větvi. :o

      Vymazat
    4. Třeba je problém jen v mobilní verzi nebo jen v prohlížeči ve tvém vlastním mobilu.

      Vymazat
    5. Možná jsem to napsala špatně:
      Komentář, pod ním čára, pod čárou odpovědět, když je to poslední komentář v celém sloupci komentář, tak je to i poslední odpovědět, jinak ne.

      A třeba tě jen google trestá za ty tvoje kacířské řeči o ztracených uživatelích. :-)

      Vymazat
    6. Ženo, když tak tu naši pokusnou větev smaž, ať tu nestraší, očividně k nápravě věcí lidských nepomohla.

      Vymazat
  15. zaujímavý článok, aj komentáre ;-)
    myslím, že najlepšie to vystihol Galahad, totiž že nikto presne nevie, čo je ten naznačený záujem/nezáujem, a lidi jsou ruzní, žejo ;-)
    chápem, ako to myslí Saul, ale nie každý je taký chápavý ;-)
    no a ja keď sa niečo na túto tému snažím povedať jemne a diplomaticky, tak to obvykle nie je pochopené (druhá vec je, že to niekedy pochopené byť nechce) alebo sa dozviem: "SV, ty si úprimná tak na rozbití huby!" ;-)

    OdpovědětVymazat