sobota 24. října 2015

Psychocati


O kočkách a lidech 


minulého příspěvku o zvířatech jste určitě pochopili, že pokud by někomu lékař sdělil, že s jeho genetickou výbavou s devadesátiprocentní pravděpodobností porodí nového Hitlera, je to v podstatě stejné, jako když si někdo s mou rodinnou zvířecí historií rozhodne pořídit si dvě kočky.

Nepochopila jsem, že zaslaná fotka roztomilého koťátka a informace, že „se narodil jako první a byl dlouho zamluvený, ale pak ho odřekli“ je varování. Poměrně dobře si dokážu Blacka představit, jak se jako první dere porodními cestami, stejně jako se jako první dere ven ze dveří, do postele nebo malířům do kýble s barvou, a taky, jak si ho třikrát někdo vzal a třikrát vrátil.

Všichni mi radili, že ke zklidnění pubescenta pomůže pořízení takzvaného kamaráda. Balů se do Blacka okamžitě zamiloval, v půl roce byl stejně velký a na tři čtvrtě ho přerostl.
Black ho měl rád do chvíle, kdy zjistil výši jeho IQ. Nyní ho toleruje. Což se projevuje tak, že si občas navzájem olížou hlavy a vyčistí uši, jinak na sobě bezprostředně poté, co vyluxuju, vesele provádějí dvojitého nelsona a štěkají u toho. Trvám si na tom, že je to hra. Jinak Black svůj čas nejraději tráví venku. O tom za chvíli.

S nejlepší definicí mých dvou psychocatů přišel kamarád, který je tři týdny hlídal. Black jako nadprůměrně inteligentní sociopat a Balů jako paranoidní retard. Black má škálu různých prostředků, jak člověka, se kterým sdílí domácnost, deptat. K nejsilnějším z nich nepatří spánková deprivace, ale schopnost vyvolat ve vás pocit nedostatečnosti prostřednictvím uvědomění si, co všechno děláte špatně. Black má takřka nekonečný seznam skutků, za které vás může verbálně zjebat od „tohle nechci jíst,“ „dej mi toho víc,“ přes „chci ven,“ „proč jsi mě pustila domů tak pozdě?“, po „proč jsi pořídila Balůa a kdy ho dáš pryč?“ Naprostou stálicí je pak „Proč jdeš do práce a to tam zase budeš tak dlouho?“ Všechny tyto body (plus tu spánkovou deprivaci) vyzkoušel na svého dočasného poskytovatele péče. Balů se mu zase posral do sprchového koutu, když kamarád nečekaně otevřel dveře do koupelny.

Balůovi trvalo přibližně půl roku, než si na mě zvykl, a rok, než mě začal mít rád. I tak se někdy vyděsí, když si koupím nové kalhoty nebo použiju jiný odstín rtěnky. Balůova největší životní komplikace je jeho paměť. Prostě nemá pamatováka na lidi. Myslím, že mě i podezřívá, že jsem pěkná děvka, neboť večer si kolem desáté na Hostujícího profesora zvykne, ale ráno před ním opět v panice utíká. Musí být přesvědčen o tom, že večer přijde jeden chlap, v noci se vymění, a ráno je tam jiný. Hostující profesor ho dodnes upozorňuje: „Pozor, Balů, teď udělám pohyb. Vstanu z gauče. Nevydě-, hm, pozdě.“
Před jakoukoliv návštěvou přirozeně prchá. Poprvé překvapil při návštěvě kamarádky 1, která se na psychocaty velmi těšila, a neodradilo ji ani mé upozornění, že Balů stráví celou její návštěvu na záchodě s průjmem (stejně, jako když je tu Hostující profesor se svým psem, nebo když nám přivezou novou pračku). Nestrávil. Nechal se hladit a předl. Více mě šokovala kamarádka 2, se kterou Balů strávil noc na gauči. A pak mi došel ten společný jmenovatel. Prsa. Balů má prostě rád kozy. Což vysvětluje, proč si nepamatuje žádné muže a proč si na mě zvykal půl roku!
Na Balůovu náklonnost k ženskému pohlaví (zatímco Black preferuje spíše muže) poukazuje i jeho záliba v dámských hygienických vložkách. Naštěstí nepoužitých. Nenapadlo by mě, že je to věc, kterou je potřeba v domácnosti zamykat, dokud jsem několikrát nepřišla domů a cesta od záchoda do kuchyně nebyla vydlážděna rozdělanými vložkami. Popřípadě mi je k ránu nosil do postele. V podstatě takový můj menstruační kalendář s odchylkou cca čtrnáct dní. Několikrát jsem se mu pokusila vysvětlit, že nikdy nebude mít menstruaci, protože zaprvé není holčička, a zadruhé i kdyby byl, tak je vykastrovaný, a pak jsem všechny vložky a tampony odklidila z jeho dosahu.

Přestože inteligencí nevyniká (musím ale přiznat, že je i tak můj „soft spot“, protože mě pořád dojímá, když vidím sedmikilovou kočku s údivem po stopadesáté koukat na jepici nebo žárovku ve stolní lampičce), je Balů mist ve schovávání. Přežil by každý horor. Den poté, co jsem si ho přinesla, Balů zmizel. Prohledala jsem celý svůj tehdejší byt, pak dům, hledala jsem i možnosti, kudy se z mého bytu dá vylézt potrubím. Balů se týden důsledně schovával v šuplíku psacího stolu. Kamarád na hlídání se mi po několika dnech přiznal, že když první den nemohl Balůa najít, prohledal svůj byt, půdu, pavlač a chystal se vyrazit do ulic, když ho napadlo rozebrat postel a Balůa našel ze spodu pod jejím čelem. Proto se už nikdo nevzrušuje, pokud není Balů několik hodin spatřen. Jenom je třeba dávat pozor při zapínání pračky, sušičky, myčky nebo sekačky.  

Black tedy po přechodném období, kdy byl rád, že žije s někým, koho může škrábat a kousat a ten přitom nedělá scény, začal vyžadovat, aby mohl s Balůem trávit co nejmíň času. Když jsem se dočasně, na tři měsíce, s kocoury přestěhovala k tátovi (což je ta životní událost, o které jsem stále nenapsala), pomalu jsem začala upouštět od názoru, že když ta kočka přece celý život žije v bytě, nebude chtít ven. A já ji ani ven nepustím, protože venku jsou psi, auta a psychopati! Což Hostující profesor rád podporuje historkou, kterou slyšel v Americe: Kamarád jeho kamaráda chtěl v dětství pro ostatní děti uspořádat halloweenskou party. Pozval je k sobě do sklepa, kde byly všechny kočky a koťata z ulice. Oběšené.
Jako vždy Black dosáhl svého. Časem se k němu začal sporadicky připojovat i Balů, ale podezřívám ho jenom proto, že on vždycky udělá to, co dělá Black. U Balůa byl ten problém, že se do domu uměl vrátit pouze dveřmi z terasy, tudíž když tyto se zavřely a Balů měl vstoupit dveřmi vchodovými, dostal hysterický záchvat, při kterém s pláčem běhal kolem domu.

Když jsem se přestěhovala sice jen o sto metrů vedle, nicméně do bytu, myslela jsem, že Black jakožto nadprůměrně inteligentní sociopat pochopí, že z prvního patra se hůř odchází a hůř se tam vrací. Nepochopil a vpuštění na zahradu se domáhal škrábáním na dveře a hlasitým mňoukáním. Jako vždy Black dosáhl svého. Nezbývalo, než předvést názornou kázku toho, co ho čeká. Devět hodiny žádné granule, žádná konzerva, žádná pitná voda z kočičí fontány, jenom voda z louže a déšť. Upozorňuji smskou otce, že se mu Black možná bude dobývat do baráku. Ve tři hodiny zpráva:
„Chovanec odchycen a navrácen.“
„Vděčen?“
„Nasrán.“

Zkusila jsem i variantu vypustit Blacka hned, jak vstanu, a za hodinu, než jdu do práce, ho zavolat, co to udělá. Udělá to to, že pak dobíhám autobus a Black nikde.

Včera se vrátil a voněl dámským parfémem.
Balů nevoní. Ale O kočkách a hovnech bude zase jiný příběh.

Z příručky pro psychology: Dole nadprůměrné inteligentní sociopat, nahoře paranoidní retard.

1 komentář:

  1. Tečou mi slzy. Nikdy nepřestávej psát!

    OdpovědětVymazat