Hlavou zeď neprorazíš

Hlavně první, co do té zdi narazí, je nos. A budeš pak smrkat krev, získáš sexy nosový témbr a budeš vypadat jako Barbra Streissand. Jako já.

Ve dvě ráno jsem se vrátila z plesu a dobře, nebudu tvrdit, že úplně střízlivá, ale vedle alkoholu v tom, co se stalo, musel svou roli sehrát i jiný faktor, buď vrozená demence nebo akutní zhoršení či spíš ztráta koordinace.  Jinak nechápu, jak jsem sama sobě mohla málem o stěnu přerazit nos. Vyšší level sebepoškozování, zahoďte žiletky. To jdu takhle z koupelny (což je důkaz toho, že jsem nemohla být zase tak opilá aneb tři stádia opilosti: 1. Neodlíčím se; 2. Nevyčistím si zuby; 3. Nevyndám si kontaktní čočky. V koupelně jsem toho večera udělala všechno.) a cestou si všimnu, že holky mají posunutou deku, která u nich v pokoji zakrývá skleněnou výplň dveří, a že teď mají mezeru, kterou prosvítá světlo, napravo místo nalevo, což jsem shledala velmi disturbing (nevíte, jestli se u mě třeba ještě teď nemůže projevit autismus?). Za chůze jsme to takhle zkoumala, a když jsem hlavu srovnala se směrem chůze, bylo již pozdě. Ještě jsem stačila se mírně uhnout vlevo, v rychlosti svižné chůze jsem to však nosem vzala o roh zdi. Všude plno krve a křiku (obojí moje). A zkuste zpochybnit, že se tohle fakt stalo! Minimálně týden teď nebudu moct nad nikým ohrnovat nos. Spát jsem tedy šla se studeným obkladem a vzpomínkou na babičku, která měla do dvanácti let, kdy se jí nepovedla stojka, taky krásný malý nosík. (A co, přece se vdala!) Ještě jsem Hostujícímu profesorovi poslala zprávu, že vedle toho, že umím upadnout, když jdu do schodů (shodou okolností jsem tuto historkou, ve které vystupuji já se sklenkou červeného vína a plátkovým sýrem v rukou, kterak stoupám do schodů a najednou upadnu a ve snaze způsobit co nejmíň škody si narazím obě kolena, červeným vínem ohodím stěnu a plátek sýra elegantně omotám kolem zábradlí, bavila toho večera náš stůl netušíc, že o pár hodin později budu mít ještě lepší historku), tak si taky umím sama narazit nos o stěnu a že jestli mě bude chtít tento týden vidět s tím frňákem, dostane bod. Napsal, že určitě, protože kdo jiný by se při pohledu na mě dokázal nesmát. Prostě buď bude koukat jenom na prsa a ne na obličej, anebo zhasnu.

Možná je to všechno ale jenom komplot přírody, která ví, co dělá, a proto se mě snaží zhyzdit, aby eliminovala počet potenciálních partnerů. Od profesora, se kterým jsme se ten den potkali na nepovinné přednášce, mi přišel email s odkazem související s tématem přednášky (říká se tomu "záminka", myslím). A mimo jiné taky telefonním číslem a že můžeme někdy zajít na pivo. K tomu mě nedávno mě můj vedoucí diplomky pohladil po zadku (já se pořád snažím sama sebe i všechny ostatní přesvědčit, že to nebylo naschvál!) a pozval na kafe. A na spinning. Ještě před rokem jsem byla ráda, když si na té katedře někdo zapamatoval, jak se jmenuju.