Mimojazyková skutečnost

Na to, že je teprve začátek roku, moc často říkám slovo kurva. A na to, že jsem tohle chtěla publikovat už 3., to říkám ještě víc moc často.


Silvestrovská oslava byla dobrá, ačkoliv si nepamatuju její závěr. Nicméně nějaká dobrá duše mě na gauči přikryla a pod hlavu dala polštář, a když jsem se o půl páté ráno probudila s touhou pokračovat, všichni už spali. Asi bych druhý dech měla nabírat dřív. Nicméně usnutí na gauči znamenalo značný posun od předminule, kdy jsem usnula na židli. A vůbec to bylo značné štěstí, neboť mám dojem, že chvilku před odpadnutím jsem ještě posedávala na vysoké barové židli a pojídala olivy. To by teprve byl efektní pád.

Když jsem pak dopoledne jela vlakem (ano, musela jsem se ponížit a použít o stovku dražší vlak, protože autobusy na Silvestra a na Nový rok skoro nejezdily) domů a modře (slevuju ze svých zásad, spotřeba zvýrazňovačů stoupá) podtrhávala skripta na American Studies, někde u Nymburka mi najednou něco v hlavě řeklo: Teď se nesmíš zastavit.


Nestíhám. Protože se zastavuju. Někdy třeba proto, že mě některé věci pořád ještě dokáží zaskočit jak silničáře sníh v lednu. Prognóza byla jiná, ale co už, jednou to přejít stejně musí. (A jsem ráda, že mám lidi, co umí říct "Teď jsem to asi posral, co?", je to mírná kompenzace za všechny, co to neřekli, i když to bylo evidentní.)
Že nestíhám školu, není zase tak překvapující. Spíš ta změna ve způsobu uvažování – seminárku na latinskoamerickou literaturu prý nemusíme odevzdávat před zkouškou, jenom nám to bez seminárky nenapíše do indexu. Tudíž už uvažuju, že bych mu tu seminárku vlastně mohla poslat ze Španělska v letňáku, anebo mu jí dát až ve třeťáku a v indexu to stejně potřebuju mít až po třeťáku a třeba na to do tý doby zapomene...
Mí adepti na zkoušky, které si půjdu zopakovat na podzim, jsou anglická morfa a LAliteratura.
Kurva.

Když jsem se registrovala na stránkách UAM, abych poslala přihlášku, nechtělo mě to tam pustit. Pak mi ten blbej systém přihlášku někam zahrabal, takže na mě zapomněli a musela jsem se připomínat, aby mi poslali potvrzení o přijetí. Teď bych se měla registrovat na intranet a poslat fotku v digitální podobě "as soon as possible." Pod uživatelským jménem a heslem, které mi poslali, mě to tam odmítá pustit. Při zápise, který taktéž probíhá online v počítačové aule univerzity, si všichni sednou k počítači a zapíší se. Kopřiva si sedne k počítači a počítač vyhoří.
Psala jsem jim předevčírem a ještě neodpověděli, přitom se nejsem vědoma žádné neomluvitelné hrubky.
Kurva.

Zase mi přišla další práce. Na rozdíl od peněz za listopad.
Kurva.

Poslední dny, když jdu večer spát, tak v okamžiku, kdy si lehnu, spát nechci, protože uvažuju, jak neudělám zkoušky, jak si nestihnu zařídit účet v bance, která má výběr v zahraničí zdarma, jak jsem už dávno měla začít zařizovat bydlení v Madridu, jak ještě nemám téma ani vedoucího bakalářky, jak jsem skoro křičela na svoji čtyřiaosmdesátiletou babičku, protože se mě v jeden den zeptala, jestli mi netáhne na krk a není mi zima na nohy, a jak jsem tak neschopná, že akorát umim čekat, až se něco stane.
Kurva.

Můj společenský život v mém rodném městě je natolik bohatý, že když jsem v Hradci, tak můžu chodit do hospody jenom s tátou nebo SAXánou.
Kurva.

Nechci, aby si moje italská spojka našla ženskou. Teda já nevim, jestli má nějakou ženskou, ale v březnu chci přijet do Valencie na Las Fallas a mít bydlení, sex a pivo do postele zadarmo:o)
Hlavně už bych se měla naučit být natolik asertivní, abych si o to uměla říct.
Kurva.