The Neverending Story

Když už teda jako muzikál.

První díl Nekonečného příběhu je jeden z filmů mého dětství. Dvojka už byla slabší. Na trojku se koukat nedalo. Takže se fakt nebudu zlobit, když mě vypnete.

Odhodlání být hodnou holkou, která neubližuje ostatním, mi vydrželo přibližně 48 hodin. Než jsme šli se SAXánou na pivo, a kdo neseděl hned vedle nás, že ano. A kdo se neptal, kdy mám čas.
Pak mi SAXána vyprávěl o nejnovějších drbech včetně pomaturitních. Třeba, které čerstvé maturantce Lektor po maturitním večírku ukazoval svůj bordel v bytě (ale třeba už tam ten nakousanej chleba nemá, že jo). (A prý teď už situaci objasňuje až después, nikoliv antes jako u mě, páč jsem byla asi jediná, u koho se (skoro) pravdomluvná taktika osvědčila. Anebo se akorát bál, že bych to řekla Margaritě.)
"Hele, Kopřivo, z toho fakt nemusíš mít výčitky svědomí," pravil mi SAXána.
Sakra, nemám mít něco, co chci, jenom proto, aby to teda měla kterákoliv jiná, protože jemu to je snad jedno, i když výsledek bude stejný, ať už to udělám, nebo neudělám?
Já vím, že několik rozumných a morálních důvodů, proč to nedělat, by se našlo. Jenže já nechci být pořád rozumná a mít ostatní lidi radši než sebe. Jasně, já vím, že to prospívá mé karmě. A samozřejmě, že ostatní lidé jsou důležití. Ale mohla bych pro jednou prosím být hnusný sobec?
Neviděla jsem ji pět let, poslední moje informace jsou staré dva měsíce (alibismus je zlá věc, děti), když se nevyspí se mnou, vyspí se s jinou, tak co, sakra?!

Nevím, kolik lidí, co znám i osobně, čte můj blog. Ale autocenzura a občasný matoucí fakt jsou nutné, obzvlášť, když už nejde jen o mě. Proto prostě nevíte všechno, a pokud strašně dobře nečtete mezi řádky, tak ani nechápete všechno přesně tak, jak to je. (To není výčitka, pouze chvála mých mimiker;o)).
Tohle nebyl vážný souboj dvou slepic na jednom smetišti o jednoho kohouta. Nebyl to ani souboj dvaceti slepic na jednom smetišti o jednoho kohouta, i když některé to tak brát mohly.

A teď nejupřímnější verze, kterou si můžu dovolit, i když ani ta neřekne všechno:

Bajka o kohoutovi a slepičkách

To prostě jenom jedna slepice potkala kohouta, jenže ten den na sobě zrovna měla punčochy, co držely jen silou izolepy, náplasti a lepidla, takže se s kohoutem zase rozloučila. Pak kohouta náhodně potkala na cestě do Prahy a chvíli uvažovala, co teda vlastně s kohoutem. Nakonec se to jednoho únorového večera vyřešilo samo a slepice to podobným způsobem chtěla řešit i častěji, což se sice párktát stalo, nicméně ne tolikrát, aby to slepici stačilo. Nakonec slepice s kohoutem překládali báseň ve slepičích skriptech a to mělo být naposled, co se viděli, neboť slepice usoudila, že všechno má své meze a že není žádná call hen. O dva měsíce později se slepice vlastní vinou dozvěděla, že není tak chytrá slepice, jak si myslela, že kohout nejedná se všemi svými slepicemi tak (skoro) na rovinu (ale na kohouta pořád celkem málo lhal) jako s ní a že některé slepice dokonce trápí. Což se v první řadě dotklo jejího ega, že kohouta neprokoukla hned, ale pokudivu se ozvalo také svědomí a lítost, ovšem s ní samozřejmě i sebelítost. Byla naštvaná a smutná, a tak šla na pivo s kohoutem, se kterým náhodou nikdy nic neměla, a pokud se oba dva strašně neopijí, tak ani mít nebudou. A přitom potkali kohouta a ten na slepici zakokrhal.

Pokračování příště...

Čtenář zajisté chápe, že zde nepláčou mé city, nýbrž převážně mé ego. Ano, Kopřiva něco chce a nemůže to mít a je v prdeli. Kopřiva má ego průměrného muže. Proto chápe, proč jsou muži někdy tak nesnesitelní.
Kopřiva navíc musí přiznat, že prostě není zvyklá na to, aby se o chlapa, ať už po něm chce cokoliv, musela tak snažit. Mohamed nechodí k hoře, hora chodí k Mohamedovi, přece!

Ano, slepice by chtěla kohouta ještě jednou. Naposled. Je to nelogické, ale je to intuice – že spolu ještě neskončili a tohle by pomohlo, protože dušička i tělíčko by měli klid.

... anebo taky ne. Nicméně, ať už to tak bude anebo nebude, ať už se to podaří anebo nepodaří, tak nějak stejně nemám co ztratit. Tak proč bych to nezkusila.
A další příspěvek se možná ponese v duchu předchozího a ne v duchu bajky o kohoutovi a slepičkách.
První krok udělán, teď hezky počkat, dneska jít na sraz s gymplem, zítra odjet do Karviné, pak jít na sraz se základkou a snažit se udržet si aspoň tuhle náladu bez ohledu na kohouty.
Tak mi to promiňte, no...
Ale zřejmě jsou věci, u kterých si potřebuju nabít hubu pořádně a moudré komentáře čtenářů nic neovlivní.


Mimochodem, poprvé jsem k té písničce viděla i klip. A ještěže jsem v pubertě nikdy neviděla toho, kdo to zpívá!